Loe raamatut: «Soužení»

KAPITOLA PRVNÍ

FBI agentka Riley Paige pociťovala obavy, když kráčela nástupním mostem na mezinárodním letišti Phoenix Sky Harbor. Byla nervózní během celého letu z mezinárodního letiště Reagan Washington International. Přicestovala sem ve spěchu, protože se doslechla, že je nezvěstná dospívající dívka – Jilly – dívka, ke které Riley chovala ochranářské city. Byla odhodlána dívce pomoci a dokonce přemýšlela o tom, že ji adoptuje.

Jak Riley prošla východem, kráčela rychle, vzhlédla a byla šokována, když tam právě onu dívku zahlédla stát, vedle ní stál agent FBI, Garrett Holbrook z úřadu ve Phoenixu.

Třináctiletá Jilly Scarlatti stála vedle Garretta, pomrkávala a bylo zřejmé, že na ni čeká.

Riley byla zmatená. Byl to Garrett, kdo jí zavolal, aby jí oznámil, že Jilly utekla a není nikde k nalezení.

Než se ale Riley mohla začít ptát, vrhla se Jilly vpřed a vzlykajíc jí skočila do náručí.

"Ach, Riley, je mi to líto. Moc a moc se omlouvám. Už to nikdy neudělám."

Riley smířlivě Jilly objala a pohlédla na Garretta s žádostí o vysvětlení. Garrettova sestra, Bonnie Flaxmanová, se pokusil Jilly vzít do pěstounské péče. Ale Jilly se vzbouřila a utekla.

Garrett se trochu usmál – byl to neobvyklý výraz na obvykle nemluvném muži.

"Zavolala Bonnie krátce poté, co jsi opustila Fredericksburg," řekl. "Řekla, že se jen chtěla jednou provždy rozloučit. Ale pak jí Bonnie řekla, že jsi na cestě sem a vezmeš ji s sebou domů. Opravdu ji to nadchlo a tak nám řekla, kde ji vyzvednout."

Podíval se na Riley.

"To, že jsi přiletěla až sem, ji zachránilo," došel k závěru.

Riley tam jen chvíli stála, Jilly vzlykala v její náruči, cítila se podivně nemotorná a bezmocná.

Jilly pošeptala něco, co Riley neslyšela.

"Cože?" Zeptala se Riley.

Jilly odhalila svou tvář a pohlédla Riley do očí, její upřímné hnědé oči se zalily slzami.

"Mami?" řekla přidušeným, plachým hlasem. "Mohu ti říkat mami?"

Riley ji znovu pevně objala, ohromena matoucím náporem emocí.

"Samozřejmě," řekla Riley.

Pak se obrátila na Garretta. "Děkuji ti za vše, co jsi udělal."

"Jsem rád, že jsem mohl pomoci, alespoň trochu," odpověděl. "Potřebuješ někde přespat, kdy jsi tady?"

"Ne. Teď, když už se našla, není důvod. Poletíme zpátky příštím letadlem."

Garrett jí potřásl rukou. "Doufám, že to vám to oběma vyjde."

Pak odešel.

Riley se podívala dolů na teenagera, který se jí stále ještě křečovitě držel. Byla ohromena zvláštní směsicí euforie, že ji našla a starosti o budoucnost, která je čeká.

"Pojďme na hamburger," řekla Jilly.

*

Během jízdy domů z mezinárodního letiště Reagan Washington lehce sněžilo. Jilly mlčky seděla a hleděla z okna, zatímco Riley řídila. Její mlčení byla velká změna po více než čtyř hodinách letu z Phoenixu. To Jilly nebyla schopna přestat mluvit. Nikdy předtím nebyla v letadle a úplně všechno ji zajímalo.

Proč je teď tak potichu? Přemýšlela Riley.

Napadlo ji, že sníh musí být neobvyklý pohled pro dívku, která žila celý život v Arizoně.

"Už jsi někdy viděla sníh?" Zeptala se Riley.

"Jen v televizi."

"Líbí se ti to?" Zeptala se Riley.

Jilly neodpověděla, což Riley znervóznilo. Vzpomněla si na to, jak poprvé spatřila Jilly. Dívka utekla od násilnického otce. V naprostém zoufalství se rozhodla stát se prostitutkou. Zašla na odpočívadlo pro kamiony, které bylo známé jako sběrné místo pro prostitutky – říkalo se jim "parkovištní ještěrky," protože byly pořád někde zalezlé.

Riley tam byla kvůli vyšetřování sérií vražd prostitutek. Náhodou našla Jilly ukrytou v kabině kamionu, čekají na svého zákazníka.

Riley dostala Jilly do azylového domu pro děti a zůstala s ní v kontaktu. Garrettova sestra si vzala Jilly do pěstounské péče, ale Jilly nakonec znovu utekla.

V tom momentu se Riley rozhodla Jilly vzít k sobě domů.

Ale nyní začínala uvažovat o tom, zda neudělala chybu. Už měla svou vlastní patnáctiletou dceru April, o kterou se starala. Se samotnou April už tak měla plné ruce práce. Společně si prožily několik traumatických zážitků, co se Riley rozpadlo manželství.

A co ve skutečnosti věděla o Jilly? Měla Riley vůbec nějakou představu, jak hluboce mohla být dívka poznamenaná? Byla připravena vypořádat se s výzvami, které před ni Jilly postaví? A přestože April souhlasila, aby Jilly přišla k nim domů, jak spolu budou tito dva teenageři vycházet?

Náhle Jilly promluvila.

"Kde budu spát?"

Riley se ulevilo, že slyší Jillyn hlas.

"Budeš mít svůj vlastní pokoj," řekla. "Je malý, ale myslím, že pro tebe bude to pravé."

Jilly se na chvilku odmlčela.

Pak řekla: "Bylo to předtím něčí pokoj?"

Jilly teď zněla ustaraně.

"Ne, co tam bydlím," řekla Riley. "Snažila jsem se z něj udělat kancelář, ale byl na to příliš velký. Tak jsem si kancelář přestěhovala do ložnice. April a já jsme ti koupily postel a skříň ale až budeme mít čas, můžeš si vybrat nějaké plakáty a přehoz na postel."

"Můj vlastní pokoj," řekla Jilly.

Riley si pomyslela, že zní spíš vystrašeně, než šťastně.

"Kde spí April?" Zeptala se Jilly.

Riley chtěla Jilly říct, ať počká, až přijedou domů, a pak to všechno sama uvidí. Ale dívka zněla, jako by potřebovala zrovna teď ujištění.

"April má svůj vlastní pokoj," řekla Riley. "Budete ale s April sdílet koupelnu. Já mám svou vlastní koupelnu."

"Kdo uklízí? Kdo vaří?" Zeptala se Jilly. Pak nervózně dodala, "Já nejsem moc dobrá kuchařka."

"Naše hospodyně, Gabriela, se o toto všechno stará. Je z Guatemaly. Bydlí s námi, ve svém vlastním bytě v přízemí. Brzy se s ní setkáš. Postará se o tebe, když budu muset být pryč."

Znovu nastalo ticho.

Pak se Jilly zeptala: "Bude mě Gabriela bít?"

Riley byla tou otázkou ohromena.

"Ne. Samozřejmě, že ne. Proč tě to napadlo?"

Jilly neodpověděla. Riley se snažila pochopit, co měla na mysli.

Pokusila se sama sobě vysvětlit, že by ji to nemělo překvapovat. Vzpomněla si, co Jilly řekla, když ji našla v kabině nákladního auta a když jí pověděla, že se musí vrátit domů.

"Já nepůjdu domů. Můj táta mě zbije, jestli se vrátím."

Sociální služby ve Phoenixu už zrušily otcovu péči o Jilly. Riley věděla, že Jillyna matka zmizela už dávno. Jilly měla někde bratra, ale nikdo o něm už dlouho neslyšel.

Riley bolelo u srdce při myšlence, že Jilly očekává podobné zacházení v jejím novém domově. Zdálo se, že si chudinka neumí představit v životě nic lepšího.

"Nikdo tě nebude bít, Jilly," řekla Riley, její hlas se trochu třásl emocemi. "Už nikdy. Budeme se o tebe dobře starat. Rozumíš?"

Jilly znovu neodpověděla. Riley si přála, aby řekla, že tomu rozumí a že věří tomu, co Riley říká. Místo toho Jilly změnila téma.

"Líbí se mi tvoje auto," řekla. "Mohu se učit řídit?"

"Až budeš starší, tak jistě," řekla Riley. "Právě teď se budeme soustředit na to, aby ses cítila pohodlně ve svém novém životě."

*

Když Riley parkovala před domem, ještě trochu padal sníh, pak s Jilly vystoupily z auta. Jilly škubalo v obličeji, jak jí sněhové vločky dopadaly na kůži. Zdálo se, že se jí tento nový pocit nelíbí. A celá se chvěla zimou.

Musíme jí hned obstarat nějaké teplejší oblečení, pomyslela si Riley.

Na půli cesty mezi autem a předními dveřmi, Jilly ztuhla. Zírala na dům.

"Já nemůžu," řekla Jilly.

"Proč ne?"

Jilly chvíli nic neříkala. Vypadala jako vyděšené zvíře. Riley měla podezření, že je přemožena dojmy z žití na tak krásném místě.

"Budu April překážet, že ano?" Zeptala se Jilly. "Je to její koupelna."

Zdálo se, že hledá výmluvy, proč tohle nebude fungovat.

"Nebudeš April překážet," řekla jí Riley. "A teď pojď dál."

Riley otevřela dveře. Uvnitř čekala April a Rileyn bývalý manžel, Ryan. Jejich tváře se usmívaly a vyzařovaly vřelost.

April se hned vrhla k Jilly a dala jí velkou pusu.

"Já jsem April," řekla. "Jsem tak ráda, že jsi tady. Bude se ti tu opravdu líbit."

Riley byla udivena rozdílem mezi dvěma dívkami. April jí vždycky připadala dost štíhlá a vytáhlá. Ale vedle Jilly působila robustně, ta na rozdíl od ní vypadala hubeně. Riley hádala, že Jilly někdy v životě trpěla hlady.

Je toho tolik, co ještě nevím, pomyslela si Riley.

Jilly se nervózně usmála, když se Ryan představil a objal ji.

Náhle z přízemí přispěchala Gabriela a s obrovským úsměvem se představila.

"Vítej do rodiny!" Gabriela vykřikla a Jilly objala.

Riley si všimla, že pokožka statné Guatemalské ženy je jen nepatrně tmavší než Jillyna olivová pleť.

"Vente!" Řekla Gabriela a vedla Jilly za ruku. "Pojďme nahoru. Ukážu ti tvůj pokoj!"

Ale Jilly odtáhla ruku a stála tam a třásla se. Po tváři jí začaly stékat slzy. Sedla si na schody a plakala. April si sedla vedle ní a dala jí ruku kolem ramen.

"Jilly, co se děje?" Zeptala se April.

Jilly zoufale zavrtěla hlavou.

"Nevím," vzlykala. "Já jen ... Já nevím. Je toho moc."

April se sladce usmála a jemně ji poplácala po zádech.

"Já vím, já vím," řekla. "Tak pojď nahoru. Za chvíli se budeš cítit jako doma."

Jilly poslušně vstala a následovala April po schodech nahoru. Riley byla potěšená, jak laskavě její dcera situaci zvládá. April samozřejmě vždycky říkala, že chce mladší sestru. Ale April zažila několik obtížných let a byla těžce traumatizovaná zločinci, kteří toužili si to s Riley vypořádat.

Možná, pomyslela si Riley v naději, bude April schopna Jilly porozumět líp než já.

Gabriela se soucitně dívala na obě dvě dívky.

"¡Pobrecita!" řekla. "Doufám, že bude v pořádku."

Gabriela šla zpátky dolů, takže Riley a Ryan zůstali sami. Ryan stál a díval se nahoru do schodů, vypadal poněkud omámeně.

Doufám, že není na vážkách, pomyslela si Riley. Budu potřebovat jeho podporu.

Mezi ní a Ryanem se toho hodně přihodilo. Během posledních let jejich manželství byl nevěrným manželem a nepřítomným otcem. Začali žít odděleně a rozvedli se. Ale poslední dobou se Ryan zdál jako jiný člověk a opatrně spolu začínali trávit víc času.

Hovořili spolu o tom výzvě přivést Jilly do jejich života. Ryan se zdál být tou myšlenkou nadšený.

"Pořád za tím stojíš?" Zeptala se ho Riley.

Ryan se na ni podíval a řekl: "Jo. Vidím ale, že to bude těžké."

Riley přikývla. Pak přišla trapná pauza.

"Myslím, že bych měl jít," řekl Ryan.

Riley se ulevilo. Lehce ho políbila a on si oblékl na svůj kabát a odešel. Riley si pro sebe připravila drink a sama se posadila v obývacím pokoji.

Do čeho jsem nás to dostala? říkala si.

Doufala, že její dobré úmysly její rodinu znovu nerozeštvou.