Sledovaná

SLEDOVANÁ

(RILEY PAIGE MYSTERY SÉRIE – KNIHY 9)

B L A K E P I E R C E

Blake Pierce

Blake Pierce je autorem RILEY PAGE mysteriózní série bestsellerů, která zahrnuje dvanáct knih (a přibývají další). Blake Pierce je taky autorem mysteriózní série MACKENZIE WHITE, která pozůstává z osmi knih; mysteriózní série AVERY BLACK, pozůstávající ze šesti knih; mysteriózní série KERI LOCKE, pozůstávající z pěti knih; mysteriózní série MAKING OF RILEY PAIGE, pozůstávající z dvou knih (a přibývají další); a mysteriózní série KATE WISE, pozůstávající ze dvou knih (a přibývají další).

Zanícený čtenář a celoživotní fanoušek mysteriózního žánru a thrillerů, Blake ocení zpětnou vazbu, a tak neváhejte, navštivte www.blakepierceauthor.com, zjistěte více a zůstaňte v kontaktu.

Copyright © 2017 Blake Pierce. Všechna práva vyhrazena. S výjimkou případů povolených v USA Copyright Act z roku 1976, žádná část této publikace nesmí být reprodukována, distribuována nebo žádnou formou či médiem vysílána nebo ukládána v databázích či úložných systémech, bez předchozího svolení autora. Tento ebook je licencován pro vaše osobní využití. Tento ebook nesmí být dále prodáván nebo předáván jiným osobám. Pokud chcete knihu sdílet s další osobou, zakupte si, prosím, další kopie pro každého příjemce. Pokud čtete tuto knihu, ale nezakoupili jste si ji, nebo nebyla zakoupena pouze pro vaše použití, vraťte ji, prosím, a zakupte si svou vlastní kopii. Děkujeme vám za respektování tvrdé práce tohoto autora. Obsah této knihy je fiktivní. Jména, postavy, zápletky, místa a události jsou beze zbytku produktem autorovy představivosti nebo je jejich použití fiktivní. Jakákoliv podobnost se skutečnými osobami, ať již živými nebo zesnulými, je čistě náhodná. Obrázek na přebalu Copyright d1sk, použit s licencí od Shutterstock.com.

KNIHY OD BLAKE PIERCE

SÉRIE STVOŘENÍ RILEY PAIGEOVÉ

SLEDOVANÁ (kniha č. 1)

ČEKÁNÍ (kniha č. 2)

MYSTERY SÉRIE RILEY PAIGEOVÁ

NAVŽDY PRYČ (kniha č. 1)

POSEDLOST (kniha č. 2)

TOUŽENÍ (kniha č. 3)

VÁBENÍ (kniha č. 4)

PRONÁSLEDOVÁNÍ (kniha č. 5)

SOUŽENÍ (kniha č. 6)

OPUŠTĚNÁ (kniha č. 7)

CHLADNÁ (kniha č. 8)

SLEDOVANÁ (kniha č. 9)

ZTRACENÁ (kniha č. 10)

MACKENZIE WHITE MYSTERY SÉRIE

JEŠTĚ NEŽ ZABIJE (kniha č. 1)

JEŠTĚ NEŽ SPATŘÍ (kniha č. 2)

JEŠTĚ NEŽ POŽEHNÁ (kniha č. 3)

JEŠTĚ NEŽ VEZME (kniha č. 4)

JEŠTĚ NEŽ POTŘEBUJE (kniha č. 5)

PSYCHOLOGICKÉ ZÁHADNÉ TAJEMSTVÍ CHLOE FINE

DALŠÍ DVEŘE (kniha č. 1)

OBSAH

PROLOG

KAPITOLA PRVNÍ

KAPITOLA DRUHÁ

KAPITOLA TŘETÍ

KAPITOLA ČTVRTÁ

KAPITOLA PÁTÁ

KAPITOLA ŠESTÁ

KAPITOLA SEDMÁ

KAPITOLA OSMÁ

KAPITOLA DEVÁTÁ

KAPITOLA DESÁTÁ

KAPITOLA JEDENÁCTÁ

KAPITOLA DVANÁCTÁ

KAPITOLA TŘINÁCTÁ

KAPITOLA ČTRNÁCTÁ

KAPITOLA PATNÁCTÁ

KAPITOLA ŠESTNÁCTÁ

KAPITOLA SEDMNÁCTÁ

KAPITOLA OSMNÁCTÁ

KAPITOLA DEVATENÁCTÁ

KAPITOLA DVACÁTÁ

KAPITOLA DVACÁTÁ PRVNÍ

KAPITOLA DVACÁTÁ DRUHÁ

KAPITOLA DVACÁTÁ TŘETÍ

KAPITOLA DVACÁTÁ ČTVRTÁ

KAPITOLA DVACÁTÁ PÁTÁ

KAPITOLA DVACÁTÁ ŠESTÁ

KAPITOLA DVACÁTÁ SEDMÁ

KAPITOLA DVACÁTÁ OSMÁ

KAPITOLA DVACÁTÁ DEVÁTÁ

KAPITOLA TŘICÁTÁ

KAPITOLA TŘICÁTÁ PRVNÍ

KAPITOLA TŘICÁTÁ DRUHÁ

KAPITOLA TŘICÁTÁ TŘETÍ

KAPITOLA TŘICÁTÁ ČTVRTÁ

KAPITOLA TŘICÁTÁ PÁTÁ

KAPITOLA TŘICÁTÁ ŠESTÁ

KAPITOLA TŘICÁTÁ SEDMÁ

KAPITOLA TŘICÁTÁ OSMÁ

KAPITOLA TŘICÁTÁ DEVÁTÁ

KAPITOLA ČTYŘICÁTÁ

KAPITOLA ČTYŘICÁTÁ PRVNÍ

KAPITOLA ČTYŘICÁTÁ DRUHÁ

KAPITOLA ČTYŘICÁTÁ TŘETÍ

KAPITOLA ČTYŘICÁTÁ ČTVRTÁ

KAPITOLA ČTYŘICÁTÁ PÁTÁ

KAPITOLA ČTYŘICÁTÁ ŠESTÁ

PROLOG

Plukovník Dutch Adams pochodoval pevností Nash Mowat, podíval se na hodinky a viděl, že je přesně 5 hodin. V jižní Kalifornii bylo chladné, šeré dubnové ráno a zdálo se, že vše je tak jak má být.

Zaslechl ostře vykřiknout ženu ...

"Velitel posádky je přítomen!"

Obrátil se zrovna když se výcviková rota postavila do pozoru na povel seržantky pro výcvik. Plk. Adams se zastavil, aby jim oplatil jejich zasalutování a pak pokračoval v cestě dál. Kráčel o něco rychleji než dříve, doufal, že nepřiláká pozornost ostatních výcvikových seržantů. Nechtěl rušit výcvik dalších čet, které se shromáždily na svých cvičištích.

Jeho tvář trochu zaškubala. Po všech těch letech stále nebyl docela zvyklý slyšet příkazy vyslovené ženskými hlasy. Dokonce i pohled na smíšené čety ho občas trochu zaskočil. Armáda se určitě změnila od doby, kdy byl mladistvým rekrutem. Mnohé z těchto změn neměl rád.

Jak pokračoval ve své cestě, uslyšel štěkot hlasů ostatních výcvikových seržantů, mužů i žen, kteří povolávali své čety do formací.

Už nemají takový důraz, pomyslel si.

Nedokázal zapomenout na slovní útoky, které před tolika lety chrlil jeho vlastní četař – divoké nadávky vůči jeho rodině a předkům, urážky a oplzlosti.

Trochu se usmál. Ten bastard seržant Driscoll!

Driscoll zemřel před mnoha lety, vzpomněl si plk. Adams – ne v boji, jak by si jistě přál, ale na mozkovou mrtvici, způsobenou hypertenzí. Tenkrát byl vysoký krevní tlak rizikem z povolání výcvikových seržantů.

Plk. Adams nikdy na Driscolla nezapomene a tak by to podle Adamse i mělo být. Výcvikový seržant by měl vytvořit nesmazatelnou stopu v mysli vojáka po zbytek jeho života. Měl by být živoucím příkladem nejhoršího pekla, jaký mohl život vojáka nabídnout. Seržant Driscoll rozhodně takový celoživotní dopad na plk. Adamse měl. Byli trenéři pod jeho velením v pevnosti Nash Mowat schopni zanechat takový dojem na jejich nováčcích?

Plk. Adams o tom pochyboval.

Příliš mnoho zatracené politické korektnosti, pomyslel si.

Měkkost byla nyní dokonce zahrnuta v armádním výcvikovém manuálu ...

"Stres vytvořený fyzickým či verbálním nátlakem je neproduktivní a zakázaný."

Posmíval se při vzpomínce na ta slova.

"Takové nesmysly," zamumlal si pod vousy.

Ale armáda se ubírala tímto směrem od roku 1990. Věděl, že by na to měl být už zvyklý. Ale to nikdy nebude.

Každopádně se tím už dlouho nebude muset zabývat. Za rok půjde do důchodu a jeho konečnou ambicí bylo stát se předtím brigádním generálem.

Adamse z jeho přemítání náhle vyrušil záhadný zjev.

Všude kolem cvičební oblasti č. 6 se bezcílně hemžili rekruti, někteří cvičili rozcvičku, jiní jen líně mezi sebou hovořili.

Plk. Adams se zastavil a zařval.

"Vojáci! Kde je k čertu váš seržant?"

Nervózní rekruti se postavili do pozoru a zasalutovali.

"Pohov," řekl Adams. "Odpoví někdo na mou otázku?"

Rekrutka promluvila.

"Nevíme, kde se seržant Worthing nachází, pane."

Adams nemohl uvěřit vlastním uším.

"Co tím myslíte, že nevíte?" zeptal se.

"Nedostavil se, pane."

Adams si zabručel pod vousy.

To nebylo seržantu Cliffordu Worthingovi vůbec podobné. Ve skutečnosti byl Worthing jedním z mála výcvikových seržantů, pro kterého měl Adams skutečné využití. Byl to skutečný tvrdý oříšek ze staré školy – nebo alespoň jím chtěl být. Často přicházel do Adamsovy kanceláře, aby si stěžoval, jak je svazován pravidly.

I tak ale Adams věděl, že Worthing pravidla obchází jak může. Někdy si rekruti stěžovali na jeho přísné požadavky a slovní napadání. Tyto stížnosti Adamse těšily.

Ale kde je Worthing právě teď?

Adams se brodil mezi rekruty do kasáren, procházel mezi řadami lůžek, až došel do Worthingovy kanceláře.

Ostře zaklepal na dveře.

"Worthingu, jste tam?"

Nikdo neodpověděl.

"Worthingu, toto je váš velicí důstojník, pokud tam jste, tak bude sakra určitě lepší, když mi odpovíte."

Opět nikdo neodpověděl.

Adams otočil klikou a otevřel dveře.

Kancelář byla bezvadně čistá – a nikdo v ní nebyl.

Kam k čertu šel? Podivoval se Adams.

Ukázal se Worthing dnes ráno vůbec na základně?

Pak si Adams všiml na zdi kanceláře nápisu ZÁKAZ KOUŘENÍ.

Vzpomněl si, že seržant Worthing je kuřák.

Odešel si výcvikový instruktor jen na cigáro?

"Ne, to určitě ne," zabručel Adams nahlas.

To nedávalo smysl.

I tak Adams vyšel z kanceláře a zamířil k zadním dveřím kasáren.

Otevřel dveře a hleděl do ranního světla.

Nemusel dlouho hledat.

Seržant Worthing seděl přikrčený zády opřený o zeď kasárny s vyhořelou cigaretou, visící z jeho úst.

"Worthing, co to sakra ...?" Zavrčel Adams.

Pak se otřásl z toho co viděl.

V úrovni Adamsových očí byla na zdi velká, tmavá, mokrá skvrna.

Z té skvrna stékal dolů pramínek na místo, kde se krčil Worthing.

Adams pak spatřil temný otvor uprostřed Worthingovy hlavy.

Byla to rána po kulce.

Rána byla maličká, ale vylétající kulka s sebou vzala většinu zadní části Worthingovy lebky. Muž byl zastřelen, když brzy ráno kouřil cigaretu. Výstřel byl tak čistý, že výcvikový seržant zemřel okamžitě. Dokonce mu zůstala i cigareta v ústech.

"Ježíši Kriste," zamumlal Adams. "Snad ne zas."

Rozhlédl se kolem. Za kasárnami se táhlo velké prázdné pole. Výstřel přišel z velké vzdálenosti. To znamenalo, že to byl vystřelen zkušeným střelcem.

Adams nevěřícně zavrtěl hlavou.

Věděl, že se jeho život zkomplikuje – a velmi se mu ztíží.

KAPITOLA PRVNÍ

Riley Paige hleděla z otevřeného okna svého domu. Byl krásný jarní den, pohádkový den, během kterého zpívají ptáci a kvetou květiny. Vzduch voněl čerstvě a čistě. A přesto na ni doléhala číhající temnota.

Měla zvláštní pocit, že všechna tato krásy je strašně křehká.

Proto nechala své ruce podél těla, jako by byla v obchodě plném jemného porcelánu, a jediný chybný krok by mohl něco rozbít, něco krásného a drahého. Nebo to možná bylo, jako kdyby toto krásné odpoledne byla jen papírová iluze, vzdálená na dotek ruky, jen aby odhalila ...

Co? Divila se Riley.

Temnotu světa, plnou bolesti, hrůzy a zla?

Nebo tmu, která číhá uvnitř její vlastní mysli – temnotu, skládající se z příliš mnoha ošklivých myšlenek a tajemství?

Rileyno dumání přerušil dívčí hlas.

"Na co myslíš, mami?"

Riley se otočila. Uvědomila si, že na okamžik zapomněla na ostatní lidi v obývacím pokoji.

Dívka, která promluvila, byla Jilly, hubená třináctiletá dospívající, kterou se Riley snažila adoptovat.

"Na nic," odpověděla Riley.

Její krásný bývalý soused Blaine Hildreth se na ni usmál.

"Zdálo se, že jsi daleko," řekl.

Blaine právě dorazil domů k Riley se svou dospívající dcerou, Crystal.

Riley řekla, "Myslím, že jsem jen přemýšlela, kde je April."

Byla to záležitost, která vyvolávala určité obavy. Rileyna patnáctiletá dcera ještě nepřišla ze školy domů. Cožpak April nevěděla, že plánují zajít na večeři do Blainovy restaurace?

Crystal a Jilly se na sebe škodolibě zašklebily.

"Ach, bude tu brzy," řekla Jilly.

"Vsadila bych se, že tu bude každou chvíli," dodala Crystal.

Riley přemýšlela nad tím, co dívky ví. Doufala, že April nemá nějaké potíže. April si prošla vzpurným obdobím a před několika měsíci zakusila mnohá traumata. Ale zdálo se, že se nyní se jí daří mnohem líp.

Pak se Riley podívala na ostatní a něco si uvědomila.

"Blaine, Crystal – nezeptala jsem se vás, zda si nedáte něco k pití. Mám zázvorové pivo. A bourbon, kdybys chtěl, Blaine."

"Zázvorové pivo by bylo fajn, děkuji," řekl Blaine.

"Pro mě taky, prosím," řekla Crystal.

Jilly začala vstávat ze své židle.

"Já pro to dojdu," řekla Jilly.

"Oh, ne, to není nutné," řekla Riley. "Dojdu si pro to."

Riley zamířila rovnou do kuchyně, byla docela ráda, že má něco takového na práci. Podávat občerstvení byla normálně práce Gabriely, Rileyny guatemalské hospodyně, které s nimi žila. Ale Gabriela měla den volna a byla na návštěvě u přátel. Gabriela někdy Riley rozmazlovala a bylo hezké obstarat pro změnu nápoje sama. Riley to také pomohlo soustředit se na příjemný dárek.

Nalila do sklenic zázvorové pivo pro Crystal a Blaina a také pro sebe a Jilly.

Když nesla podnos s nápoji zpět do obývacího pokoje, Riley zaslechla vstupní dveře. Pak uslyšela jak April hovoří s někým s kým přišla.

Riley rozdávala nápoje, když vešla April, následovaná chlapcem v jejím věku. Vypadala překvapeně, že vidí Blaina a Crystal.

"Oh!" Řekla April a zalapala po dechu. "Nečekal jsem, že –"

April pak zrudla rozpaky.

"Panebože, úplně jsem zapomněla! Večer jdeme ven! Je mi to tak líto!"

Jilly a Crystal se chichotali. Teď Riley pochopil důvod jejich pobavení. Už věděli, že April má nového přítele a že asi zapomněla na večeři, protože se tolik soustředila jen na něj.

Vzpomínám si, jaké to bylo, pomyslela si Riley, tesklivě vzpomínajíc na své aférky během dospívání.

Potěšena tím, že jej April přivedla představit, Riley chlapce rychle přejela očima. Okamžitě se jí zalíbilo, co viděla. Stejně jako April byl i on vysoký, vytáhlý a vypadal poněkud nemotorně. Měl zářivě zrzavé vlasy, pihy, jiskřivé modré oči a praštěný, přívětivý úsměv.

April řekla, "Mami, to je Liam Schweppe. Liame, to je moje máma."

Liam nabídl Riley ruku, aby si s ní potřásl.

"Velmi rád vás poznávám, paní Paige," řekl.

Jeho dospívající hlas legračně skřehotal a to Riley rozesmívalo.

"Můžete mi říkat Riley," řekla.

April řekla, "Mami, Liam –"

April se zarazila, zjevně nebyla připravena jej nazvat "mým novým přítelem."

Místo toho řekla, "On je kapitánem šachového týmu střední školy."

Rileyno pobavení se každou minutou stupňovalo.

"Takže učíš April hrát šachy, chápu-li to správně," řekla.

"Snažím se," řekl Liam.

Riley si nemohla pomoci a trochu se zasmála. Sama byla docela dobrou šachistkou a léta se snažila v April vyvolat o hru zájem. Ale April vždy při té představě obrátila oči v sloup a šachy považovala za dokonale nudné – "mamky zábava", která ji nemůže zajímat.

Zdálo se, že se její přístup změnil, když ji do toho zapojil roztomilý chlapec.

Riley pozvala Liama, aby se posadil k ostatním.

Řekla mu, "Nabídla bych ti něco k pití, ale všichni se zrovna chystáme vyrazit na večeři."

"Na tu večeři, na kterou April zapomněla," řekl Liam a jeho úsměv se trochu rozšířil.

"To je pravda," řekla Riley. "Půjdeš s námi?"

April se zarděla ještě víc.

"Ach, mami ..." začala.

"'Ach, mami' co?" Zeptala se Riley.

"Jsem si jistá, že Liam má jiné plány," řekla April.

Riley se zasmála. Očividně se začínala znovu dostávat do teritoria "ne tak bezvadné mámy". Zdálo se, že April je připravena jí Liama představit, ale rodinná večeře by podle ní byla už za hranicí.

"Co si o tom myslíš ty, Liame?" Zeptala se Riley.

"To zní skvěle, díky," řekl Liam. "Kam jedeme?"

"Do Blainova grilu," řekla Riley.

Liamovy oči se rozzářily vzrušením.

"No teda! Slyšel jsem o tom místě úžasné věci!"

Teď byla řada na Blainovi Hildrethovi, aby se začal usmívat.

"Díky," řekl Liamovi. "Já jsem Blaine. Vlastník restaurace."

Liam se zasmál.

"Suprovější a suprovější!" řekl.

"No tak pojďte, vyrazíme," řekla Riley.

*

O něco později si Riley vychutnávala vynikající večeři s April, Jilly, Blainem, Crystal a Liamem. Všichni seděli na terase Blainova grilu, užívali si krásné počasí, stejně jako skvělé jídlo.

Riley s Liamem hovořila o šachách, mluvili o taktice střední hry. Jeho herní znalosti na ni udělaly dojem. Říkala si, jak dobře by se jí ve hře proti němu asi vedlo. Pomyslela si, že by to nejspíš prohrála. Byla dobrou hráčkou, ale on už byl kapitánem šachového týmu střední školy a byl pořád ještě ve druháku. Kromě toho měla poslední dobou jen málo příležitostí ke hře.

Musí být opravdu dobrý, dovtípila se.

Ta myšlenka ji hodně potěšila. Riley věděla, že April je chytřejší, než si sama uvědomuje a že je dobře, že má přítele, který jí předkládá výzvy.

Jak s Liamem mluvila, Riley zjistila, že přemýšlí, jak se to bude mezi jím a April vyvíjet. Ze školního roku zbývají ještě dva měsíce. Rozejdou se a ztratí o sebe zájem? Riley doufala, že ne.

"Co budeš dělat letos v létě, Liame?" Zeptala se Riley.

"Jedu na šachový tábor," odpověděl Liam. "Ve skutečnosti tam budu pracovat jako juniorský trenér. Zkoušel jsem April přemluvit, ať jede také."

Riley pohlédla na April.

"Proč nejedeš, April?" zeptala se.

April znovu zrudla.

"Nevím," řekla. "Přemýšlela jsem o fotbalovém táboře. To by mohlo více odpovídat mému tempu. Asi bych v šachovém táboře byla jako v pasti."

"Ach, ne, to nebudeš!" Řekl Liam. "Budou tam hráči ze všech úrovní – včetně těch, kteří se teprve začínají učit hru jako ty. A to je to tady ve Fredericksburgu, takže nebudetš muset odjet z domova."

"Budu o tom přemýšlet," řekla April. "Teď se chci zaměřit na své studijní výsledky."

Riley byla rád, že Liam neodvádí Aprilinu pozornost od školy. Přesto si Riley přála, aby aspoň zvážila docházení do šachového tábora. Ale věděla, že bude lepší na ni netlačit. To by se mohlo změnit v další okamžik "ne tak bezvadné mámy." Bylo nejlepší nechat to na Liamovi, aby ji přesvědčil, pokud bude moci.

Každopádně Riley potěšilo, že April vypadá tak šťastně. S tmavými vlasy a oříškovýma očima jako měla Riley, vypadala April úžasně dospěle. Riley si vzpomněla, že si vybrala jméno April, protože jí připomínalo její nejoblíbenější měsíc v roce. A byl to její oblíbený měsíc kvůli dnům, jako byl tento.

Blaine vzhlédl od jídla a podíval se na Riley.

Řekl, "Řekni nám o ocenění, kterou dostaneš zítra, Riley."

Teď se mohla pro změnu začít červenat zase Riley.

"Nejde o nic velkého," řekla.

Jilly zavřeštěla na protest.

"To teda je něco velkého!" Řekla Jilly. "Jedná se o ocenění vytrvalosti a dostane ho za vychladlý případ, který právě vyřešila. Šéfem celé FBI jí ho bude předávat."

Blaine vyvalil oči.

"Myslíš ředitel Milner, sám?" tázal se.

Riley se teď cítila skutečně trapně a rozpačitě.

Nervózně se zasmála.

"Není to tak působivé, jak se zdá," řekla. "Nemá to do Quantica daleko. Pracuje přímo v krajském městě, víš."

Blainovi spadla brada úžasem.

Jilly řekla, "Blaine, April a já odejdeme ze školy dřív, abychom viděli, jak to dostane. Ty a Crystal byste měli taky přijít."

Blaine a Crystal oba řekli, že přijdou rádi.

"Tak dobře," řekla Riley a stále se cítila trapně. "Doufám, že vás to nebude nudit. Každopádně to není největší akce zítřejšího dne. Jilly bude zítra večer hvězdou školní hry. To je mnohem větší událost."

Nyní se červenala Jilly.

"Já nejsem hvězda, mami," řekla.

Riley se smála náhlé zdrženlivosti Jilly.

"No, hraješ jednu z hlavních rolí. Budeš Persefona ve hře zvané Démétér a Persefona. Proč nám ten příběh neodvyprávíš?"

Jilly začala vyprávět příběh řeckého mýtu – nejprve stydlivě, ale s rostoucím nadšením. Riley se cítila spokojenější a spokojenější. Jedna z děvčat se učila hrát šachy; druhá byla nadšená pro řeckou mytologii.

Začíná to vypadat dobře, pomyslela si.

Její snahy o udržení manželství a rodiny byly přinejlepším bouřlivé a ustarané. Nedávno udělala velkou chybu, snažila se vrátit svého bývalého manžela, Ryana, zpět do dívčích životů a také do jejího vlastního. Ryan se ukázal jako zcela neschopný dostát jakéhokoli závazku.

A teď?

Riley se podívala na Blaina a všimla si, že on na ni už hledí. Usmíval se na ni a ona se usmála na něj. Mezi nimi rozhodně přeskakovala jiskra. Během svého rande minulý měsíc dokonce tančili a políbili se – bylo to prozatím jejich jediné rande o samotě. Ale Riley se uvnitř musela trochu oklepat, když si vzpomněla, jak to neobratně skončilo – utekla pracovat na případu.

Zdálo se, že jí to Blaine odpustil.

Ale kam se věci mezi nimi ubíraly?

Uvnitř Riley se opět ozvala číhající temnota.

Dříve či později by se mohla tato šťastná iluze rodiny a přátelství propadnout do propasti zla – k vraždám a týrání a lidským netvorům.

A měla hluboko uvnitř pocit, že se to přihodí velmi brzy.