Megan Slaví Třinácté Narozeniny

OBSAH

 Megan slaví třinácté narozeninyOwen JonesDita DrahovzalováVĚNOVÁNÍOBSAHPODĚKOVÁNÍ1 MÁMINO PŘEKVAPENÍ2 STARÝ DUB3 VELKÝ DEN4 ODPOLEDNÍ OSLAVA5 VEČERNÍ OSLAVA6 MEGANINI PŘÁTELÉREJSTŘÍK

1 Megan slaví třinácté narozeniny

Duchovní průvodce, duch tygřice a jedna strašlivá matka!

napsal

1 Owen Jones

přeložila

1 Dita Drahovzalová

Megan slaví třinácté narozeniny

Copyright © 2021 Autor Owen Jones

Všechna práva jsou vyhrazena.

Z anglického originálu Megan’s Thirteenth

přeložila Dita Drahovzalová

Vydalo nakladatelství

Megan Publishing Services

Právo Owena Jonese být považován za autora tohoto díla bylo uplatněno v souladu s články 77 a 78 zákona o právu autorském a o právech k průmyslovým vzorům a patentům z roku 1988. Bylo uplatněno morální právo autora.

Postavy a události v tomto literárním díle jsou buďto výplodem autorovy fantazie, nebo jsou použity zcela fiktivně. Některá místa mohou existovat, události jsou však zcela smyšlené.

Kontakt na autora:

http://facebook.com/angunjones

http://twitter.com/owen_author

owen@behind-the-smile.org

http://owencerijones.com

Přihlaste se k odběru našeho zpravodaje s prémiovými

informacemi o knihách a dílech Owena Jonese zadáním

své e-mailové adresy na následujícím odkazu:

http://meganthemisconception.com

Další povídky ze stejné série:

Série o Megan

Duchovní průvodce, duch tygřice a jedna strašlivá matka!

Mylná představa

Megan slaví třinácté narozeniny

Megan na školním výletě

Megan dělá zkoušky ve škole

Megan má následovníky

Megan a ztracený kocourek

Megan a paní starostka

Megan je terčem posměchu

Megan a návštěva prarodičů

Megan a nemoc jejího otce

Megan jede na prázdniny

Megan a zloděj

Megan a cyklista

Megan a stará dáma

Megan vytváří zahradu

Megan jede do zoo

Megan jde na túru

Megan a kulinářská soutěž

Megan jezdí na koni

Megan na jachtě

Megan na karnevalu

Megan o Vánocích

1 VĚNOVÁNÍ

Tento příběh věnuji svým rodičům Colinovi a Marion za úžasnou výchovu, kterou dali mně a mým bratrům.

1 OBSAH

1 PODĚKOVÁNÍ

Mé ženě za její trpělivost a mému příteli lordu Davidovi Prosserovi

za pomoc s návrhem obálky této knihy.

1 1 MÁMINO PŘEKVAPENÍ

Z Meganiny matky Suzan byl úplně jiný člověk od té doby, co před šesti měsíci naposledy zamkla Megan ve sklepě. Věděla, že Megan o tom stále ještě může svému otci kdykoliv říct, ale jak ten otřesný den pomalu odnášel čas, bylo to stále méně pravděpodobné. Megan dovolila, aby to Suzan prošlo, a ona věděla, že je jí za to dlužná. Megan už také více méně přestala mluvit o svých nadpřirozených duševních schopnostech, přinejmenším před svou matkou.

Ze svého pohledu měla Megan ve své matce znovu spojence, jak to správně v jejich nevyřčené dohodě mezi matkou a dcerou mělo být vždycky. Megan bylo jasné, že její matka měla z počátku strach, že bude ten incident využívat, aby ji mohla vydírat. Věděla, že přesně tohle si o ní její vlastní matka myslí, a bolelo ji to.

Nicméně když se tak nestalo, začala být Suzan ke své dceři zase vřelejší. Napřed jen pomalu, ale postupně víc a víc.

Megan i její matka si byly této ‚srdečné dohody‘ dobře vědomy, ale byla to spíš Megan, kdo ji přiživoval.

Megan se domnívala, že se chová jako velmi poslušná dcera. Pomáhala matce připravovat jídlo a stlát postele, nabídla se, že bude nosit nákupy, a když viděla, jak její matka pečuje o zeleninový záhon, snažila se najít si čas a pracovat tam s ní. Suzan nedělala nic zvláštního, protože jen čekala, kdy jí Megan zasadí ránu. Neměla dostatek porozumění, a to doslova, aby viděla, že Megan by ji nikdy záměrně nezradila, zatímco Megan věděla, co si její matka myslí, natolik dobře, že by nejspíš mohla její myšlenky odříkat slovo od slova.

Jedno sobotní ráno u snídaně, týden před Meganinými třináctými narozeninami, však Suzan svého manžela i Megan překvapila:

„Příští sobotu ti bude třináct, Megan, jak to chceš oslavit? Třináct je výjimečný věk, přestaneš být naše malá holčička – už budeš v pubertě. Že je to tak, táto?“

„Ano, budeš pomalu dospělá… Třináct! Bože, jak ten čas letí! Co takhle udělat oslavu na zahradě? Nebo bychom třeba mohli zařídit párty stan a postavit ho na Plácku. Pak bys tam mohla mít i hudbu, takže byste si mohly s kamarádkami zatancovat, až si sníte pudink s piškoty.“

„Tati! Doufám, že mě nebudeš ztrapňovat tím, že bys mě a mým kamarádkám nabízel něco takového jako pudink s piškoty… To přece nemůžeš myslet vážně.“

„Copak? Už jsi na to moc velká, slečno pomaludospělá? Jestli ty ano, já tedy ne. Já to mám rád. Miluji dětská jídla. Mňam, mňam! No, nevadí, dám si i za tebe. A co takhle narozeninový dort? Nebo už jsi moc velká i na ten?“

„Narozeninový dort chci – dort je super. Ale nad dalším jídlem se budu muset zamyslet… Možná pizza s hamburgery.“

„Pizza s hamburgery? O tom jsem tedy nikdy neslyšel. Hamburger s hranolky, to ano, pizza se sýrem, také, ale pizza s hamburgery, tak to nikdy.“

„Ne na jednom talíři, přece! Mami, táta vymýšlí hlouposti.“

„Jen si z tebe dělá legraci, zlatíčko, nic si z toho nedělej. Občas mívá tyhle přihlouplé nápady. Vždycky je měl… copak sis toho nikdy nevšimla? V hloubi duše je to pořád ještě kluk, viď, Robíku?“

Všichni se zasmáli.

Přesně tohle chybělo v jejich rodině už několik let… dokonce ještě předtím, než byla Megan poprvé zamknutá ve sklepě a než došlo k porušení dohody.

„Už můžu odejít od stolu? Chci zavolat kamarádkám.“

„Smím odejít od stolu, jistě že můžeš… smíš odejít. A nezapomeň se jich zeptat, jaký druh hamburgeru se hodí na kterou pizzu.“

„Teda, tati!“ povzdechla si v žertu a oba je políbila. „Moc děkuji, že můžu mít oslavu. Bude to nejlepší oslava všech dob, uvidíte.“

První věc, které si Megan všimla, když otevřela dveře do svého pokoje, byla Vrr, její kamarádka a duch tygřice, pohodlně natažená na její posteli. Vrr pomalu zvedla hlavu, podívala se na svou kamarádku a hlasitě zavrněla.

„No tak, číčo, posuň se trochu, musím teď něco veledůležitého zařídit.“ Šťouchla do Vrr, která se převalila na záda v naději, že se jí dostane podrbání. Megan skočila na místo, které jí Vrr uvolnila, a natáhla se pro mobil na nočním stolku.

„Jane? Tady Megan. Naši mi právě řekli, že můžu mít oslavu třináctin! Super, ne? Příští sobotu, třináctého. Ano, bude mi třináct třináctého. Přijdeš, že ano? Jsi první, koho zvu, ale obvolám i ostatní lidi ze školy.“

„Táta navrhl, že vypůjčíme párty stan a postavíme ho na Plácku. Jídlo, diskotéka, světla, prostě všechno… Co tomu říkáš?“

„Pizza, hamburgery, pudink, zmrzlina, dort a tortilly?“

„To zní skvěle! Řeknu mámě, aby to objednala.“

„A co DJ?“

„Jasně, super! Jack Hammer! Ten je bezva a výborně se hodí! Dobře, už musím jít, Jane. Řekni všem, koho uvidíš, že jsou také zvaní. Zavolám ti, až budu vědět přesně, v kolik to bude. Ahoj.“

O dvě hodiny později už měla Megan pozvané všechny nejlepší kamarády a všem dala volnou ruku, aby pozvali i kohokoliv dalšího. Když konečně odložila telefon, zavřela oči a jenom vnímala teplo Vrr a mísení jejich světel, jak jim Megan dřív říkala, ale o kterých už od Vačinhinši, svého duchovního průvodce, věděla, že se jim říká aura.

Jak se jejich aury prolínaly, Megan cítila z tygřice naprostý a dokonalý klid. Tygři nemají žádné vážné nepřátele vyjma lidí, ale vzhledem k tomu, že Vrr už byla stejně mrtvá, nebála se naprosto ničeho a nikoho na kterémkoliv světě nebo v kterémkoliv životě.

Megan si vychutnávala pocit naprosté spokojenosti, ale věděla, že brzy bude muset vstát, protože slíbila, že půjde s rodiči nakupovat.

„Tak fajn, Vrr, jdeš s námi, nebo zůstáváš tady?“ Obří kočka předla, ale možná že spala – nebylo to tak úplně poznat, hlavně u mrtvé kočky – i když se jednalo o tygra.

„No, já už musím jít… Zatím ahoj.“ Nedostalo se jí odpovědi, přesně jak očekávala, ale ráda k Vrr mluvila, tak jako lidé rádi mluví se svými živými mazlíčky, aniž by od nich čekali odpověď.

Vrr byla velká kočka a kočky nemluví lidským hlasem, ať už jsou živé, nebo mrtvé, přesto však dokáží někomu dodat pocit štěstí nebo nahnat strach. Megan už zjistila, že se prakticky nic nezmění jen proto, že někdo zemře, až na to, že potom už nemá žádné tělo.

Meganin otec je zavezl do místního nákupního centra za městem, aby vyřídili běžný týdenní nákup a obstarali několik základních věcí na nadcházející oslavu. Rodiče jí dopřáli nové slavnostní šaty, s jejichž výběrem si Megan dala pořádně načas, ale nakonec si vybrala krásné, dlouhé, bleděmodré šaty bez rukávů, které připomínaly módu starověkého Řecka a Říma. K tomu si vybrala slaměný klobouček, který se jí mohl hodit v odpoledním horku.