Toužení

KAPITOLA OSMÁ

Rozlehlá hladina jezera Nimba vypadala tiše a klidně, zatímco se k němu blížil vrtulník.

Ale vzhled může oklamat, připomněla si Riley. Dobře věděla, že klidný povrch může chránit temné tajemství.

Vrtulník sestoupil, pak kolísal, zatímco se vznášeli a hledali místo pro přistání. Riley se z roztřeseného pohybu dělalo nevolno. Vrtulníky neměla moc v oblibě. Podívala se na Billa, který seděl vedle ní. Připadalo jí, že vypadá podobně vykolejený.

Ale když pohlédla na agenta Holbrooka, jeho tvář jí připadala prázdná. Sotva řekl během půl hodiny letu z Phoenixu jediné slovo. Riley ještě nevěděla, co si o něm má myslet. Byla zvyklá snadno lidi přečíst – někdy až příliš snadno, snadněji, než by jí bylo příjemné. Ale Holbrook, jí stále připadal záhadný.

Vrtulník konečně dosedl a všichni tři agenti FBI vstoupili na pevnou zem, vyhýbali se vířícímu vzduchu pod stále rotujícími čepelemi. Silnice, na které vrtulník přistál, nebyla nic víc než linie paralelních stop po pneumatikách skrze pouštní plevel.

Riley si všimla, že cesta nevypadala moc používaná. I tak se zdálo, že přes ní během minulého týdne přejelo dost vozidel a zakrylo tak všechny stopy po tom, co řídil vrah.

Hlučný motor vrtulníku utichl, takže bylo snazší hovořit, zatímco se Riley a Bill vydali pěšky za Holbrookem.

"Povězte nám, co jen můžete o tomto jezeře," řekla Riley Holbrookovi.

"Je to jedna z několika nádrží, vytvořených přehradami podél řeky Acacia," řekl Holbrook. "Toto je z umělých jezer nejmenší. Je plné ryb a je to oblíbené rekreační místo, ale společné prostory jsou na druhé straně jezera. Tělo bylo objeveno párem marihuanou sjetých teenagerů. Já vám ukážu kde. "

Holbrook je vedl ze silnice na kamenný hřeben s výhledem na jezero.

"Děcka byla přesně, kde stojíme," řekl. Ukázal dolů na okraj jezera. "Podívali se tam dolů a uviděli to. Říkali, že vypadalo jen jako temný obrys ve vodě."

"V jakou denní dobu tu ty děti byly?" Zeptala se Riley.

"O něco dříve, než kolik je teď," řekl Holbrook. "Vynechaly školu a sjely se."

Riley si celé místo činu prohlédla. Slunce bylo nízko a vrcholky červené skály za jezerem ve světle zářily. Na vodě bylo několik lodí. Ze srázu z hřebene dolů k vodě to nebylo daleko – snad pouhé tři metry.

Holbrook ukázal na nedaleké místo, kde svah nebyl tak strmý.

"Děti slezly tam dolů, aby se podívaly zblízka," řekl. "V ten moment zjistily, co to doopravdy je."

Chudáci děti, pomyslela si Riley. Už to bylo nějakých dvacet let, co ve škole vyzkoušela marihuanu. I tak si dokázala dobře představit umocněnou hrůzu, když udělaly takový objev, zatímco byly pod vlivem.

"Chceš slézt dolů a podívat se zblízka?" Zeptal se Bill Riley.

"Ne, odtud je dobrý výhled," odpověděla Riley.

Její vnitřní hlas jí říkal, že je tam, kde potřebuje být. Konec konců vrah jistě nevlekl tělo po stejném svahu, po kterém sestoupily děti.

Ne, pomyslela si. Stál přímo tady.

Dokonce to vypadalo, jako by řídká vegetace byla ještě trochu narušená na místě, kde stála.

Několikrát se zhluboka nadechla, snažila se vklouznout do jeho pohledu. Nepochybně sem přišel v noci. Ale byla to jasná noc nebo bylo zataženo? No v Arizoně v této roční době byla šance, že noc byla jasná. A ona si vzpomněla, že měsíc byl asi před týdnem jasně vidět. Ve svitu hvězd a měsíce mohl docela dobře vidět co dělá – možná i bez baterky.

Představila si ho, jak tady pokládá tělo. Ale co udělal potom? Očividně nechal tělo skutálet z římsy. Spadlo rovnou do mělké vody.

Ale něco na tomto scénáři Riley nesedělo. Znovu přemýšlela, stejně jako když byla v letadle, jak mohl být tak neopatrný.

Pravda, tady na římse asi nemohl vidět, že se tělo příliš hluboko nepotopilo. Děti pytel popsaly jako "temný obrys ve vodě." Z této výšky byl ponořený pytel pravděpodobně neviditelný i za jasné noci. Předpokládal, že se tělo potopil, jak tomu bývá u čerstvě mrtvých těl ve sladké vodě, zvláště když jsou zatížena kameny.

Ale proč předpokládal, že je tu voda hluboká?

Pohlédla dolů do čisté vody. V pozdně odpoledním světle mohla snadno vidět ponořenou římsu na místě, kde tělo přistálo. Byla to malá vodorovná oblast, nic víc než jen vršek balvanu. Kolem něj byla voda černá a hluboká.

Rozhlédla se po jezeře. Všude z vody vyčnívaly příkré útesy. Viděla, že jezero Nimbo bývalo hlubokým kaňonem předtím, než jej přehrada naplnila vodou. Viděla jen pár míst, kde šlo projít po pobřeží. Strany útesu padaly rovnou dolů do hlubin.

Po její pravici a levici Riley viděla hřebeny, které se podobaly tomu, kde stáli, vystupovaly přibližně do stejné výšky. Voda pod těmi útesy byla tmavá, beze stop po římsách, jaké ležely právě zde.

Cítila záchvěv porozumění.

"On už to předtím někdy provedl," řekla Billovi a Holbrookovi. "V tomto jezeře je další tělo."

*

Během cesty vrtulníkem, zpět na ústředí FBI ve Phoenixu, Holbrook řekl, "Takže si myslíte, že to nakonec je sériový případ?"

"Ano, myslím," řekla Riley.

Holbrook řekl: "Nebyl jsem si jistý. Hlavně jsem chtěl pro případ získat někoho dobrého. "Ale co jste viděla, že jste dospěla k tomuto rozhodnutí?"

"Existují další římsy, které vypadají stejně jako ta, přes kterou převrhl toto tělo," vysvětlovala. "Jednu z těch dalších použil už předtím a tělo se potopilo tak jak mělo. Ale možná tentokrát nemohl najít stejné místo. Nebo si možná myslel, že to je to stejné místo. Rozhodně ale čekal, že výsledek bude tentokrát stejný. Mýlil se."

Bill prohlásil, "Říkal jsem vám, že tam něco najde."

"Potápěči budou muset jezero prohledat," dodala Riley.

"To bude trvat dost dlouho," řekl Holbrook.

"Stejně se to musí udělat. Někde tam dole je další tělo. Můžete se na to spolehnout. Nevím, jak dlouho už je tam, ale je tam."

Odmlčela se, vnitřně posuzovala, co to všechno vypovídalo o osobnosti vraha. Byl zdatný a schopný. Nebyl to žádný patetický smolař jako Eugene Fisk. Byl spíš jako Peterson, vrah, který zajal a týral ji a April. Byl bystrý a vyrovnaný a zabíjení si důsledně užíval – sociopat, spíše než psychopat. Především byl sebevědomý.

Možná příliš sebevědomý, což mu škodilo, pomyslela si Riley.

Možná že to byla jeho zkáza.

Řekla: "Ten chlápek, kterého hledáme, není žádný kriminální ubožák. Můj odhad je, že je to obyčejný občan, přiměřeně vzdělaný, možná s manželkou a rodinou. Nikdo, kdo ho zná, si nemyslí, že je to vrah."

Riley sledovala Holbrookův obličej, zatímco si povídali. Přestože nyní věděla něco o případu, který dosud neznala, Holbrook jí stále připadal naprosto neproniknutelný.

Vrtulník zakroužil nad budovou FBI. Setmělo se a oblast tam dole byla dobře osvětlená.

"Podívej se támhle," řekl Bill a ukázal z okna.

Riley se podívala, kam ukazoval. Byla překvapena, když viděla, že odtud skalka vypadá jako gigantický otisk prstu. Rozprostíral se pod nimi jako uvítací cedule. Nějaký nekonvenční zahradní architekt rozhodl, že tento obraz, uspořádaný z kamene, se lépe hodí pro novou budovu FBI, než třeba květinová zahrada. Stovky velkých kamenů byly pečlivě umístěny do kroutících se řad, aby vytvořily iluzi rýh.

"Páni," řekla Riley Billovi. "Čí otisk prstů podle tebe použili? Myslím, že někoho legendárního. Možná Dillingera? "

"Nebo možná Johna Wayna Gacyho. Nebo Jeffreyho Dahmera."

Riley to přišlo jako zvláštní podívaná. Na zemi by nikdo nikdy neuhodl, že je uspořádání kamenů něco víc, než nesmyslné bludiště.

Připadalo jí to téměř jako znamení a varování. Tento případ se bude žádat, aby na věci pohlížela z nové a znepokojující perspektivy. Bude se nořit do temnoty, jakou si ani ona sama nepředstavovala.

KAPITOLA DEVÁTÁ

Ten muž rád sledoval pouliční děvky. Líbilo se mu, jak se shlukovaly na rohu a natřásaly se na chodnících, většinou chodily v párech. Shledával je mnohem odváženějšími, než jaké byly dívky na zavolání a společnice, náchylné ke snadné ztrátě trpělivosti.

Například právě teď viděl jednu, jak proklínala bandu hrubých mladíků v pomalu se pohybujícím vozidle za to, že si ji vyfotili. Muž jí to nedával ani trochu za vinu. Konec konců zde byla proto, aby pracovala, nikoliv proto, aby sloužila jako scenérie.

Kde je jejich respekt? pomyslel si úšklebkem. Ta dnešní mládež.

Teď se jí kluci smáli a křičeli oplzlosti. Ale nemohli se vyrovnat jejím barvitým odpovědím, některé z nich byly španělsky. Její styl se mu líbil.

Dnes večer si vybíral něco pod jeho úroveň, zaparkoval podél řady levných motelů, kde se pouliční šlapky shromažďovaly. Ostatní dívky byly méně temperamentní než ta co nadávala. Jejich pokusy vypadat smyslně byly neohrabané, ve srovnání s ní a jejich vyzývavá gesta byla vulgární. Jak je sledoval, jedna si nadzvedla sukni, aby ukázala své sporé kalhotky řidiči, který kolem pomalu projížděl autem. Řidič nezastavil.

Jeho pohled byl upřený na dívku, která prvně přilákala jeho pozornost. Rozhořčeně pochodovala a stěžovala si ostatním dívkám.

Muž věděl, že by ji mohl mít, kdyby chtěl. Mohla by být jeho další obětí. Jediné, co musí udělat, aby získal její pozornost, je jet podél chodníku směrem k ní.

Ale ne, to on neudělá. Nikdy to nedělal. Nikdy by neoslovil šlapku na ulici. Bylo na ní, aby oslovila ona jeho. Bylo to stejné i s děvkama, se kterýma se setkal prostřednictvím služby nebo v bordelu. Nechal je, aby se s ním setkaly o samotě někde stranou, aniž by o to přímo požádal. Zdálo se, jako by to byl jejich nápad.

S trochou štěstí si odvážná dívka všimne jeho drahého auta a hned přiběhne. Jeho auto bylo nádhernou návnadou. Stejně tak jako skutečnost, že se dobře oblékal.

Ale ať večer skončí jakkoli, musí být opatrnější než minule. Byl nedbalý, odhodil tělo přes římsu a čekal, že se potopí.

A ona způsobila takový rozruch! Sestra agenta FBI! A povolali své velké ranaře až z Quantica. Nelíbilo se mu to. Nebyl pro publicitu ani slávu. Jen chtěl dopřát svým chutím.

A neměl na to snad právo? Jaký zdravý dospělý muž neměl své chutě?

Teď chtějí poslat potápěče pod hladinu jezera, aby hledali těla. Věděl, co by tam mohli najít, dokonce i po třech letech. Vůbec se mu to nelíbilo.

Nebylo to jen tak kvůli vlastnímu zájmu. Kupodivu měl pocit, že to je špatné pro samotné jezero. Potápěči, kteří sondují a rýpají pod vodou do každé štěrbiny a skuliny, mu připadali poněkud obscénní a invazivní, bylo to neomluvitelné vyrušení. Konec konců jezero neudělalo nic špatného. Proč by mělo být obtěžováno?

Ale i tak neměl obavy. Neexistoval způsob, jakým by mohli zjistit, že stopy k obětem vedou k němu. Prostě se to nestane. Ale s tím jezerem už skoncoval. Ještě se sice nerozhodl, kam uloží svou další oběť, ale byl si jistý, že dospěje k rozhodnutí, než bude večer u konce.

Temperamentní dívka se teď dívala na jeho auto. Vykročila směrem k němu sebevědomým krokem.

Stáhl okénko a ona strčila dovnitř hlavu. Byla to Latina s tmavou kůží, výrazným make-upem a silně orámovanými rty, barevnými očními stíny a divoce klenutým obočím, které vypadalo jako tetované. Její náušnice byly velké pozlacené kříže.

"Hezké auto," řekla.

Usmál se.

"Co tady venku dělá tak hezká holka jako ty tak pozdě večer?" zeptal se. "Není už čas jít spát?"

"Možná bys mě chtěl přikrejt," řekla s úsměvem.

Její zuby mu připadaly pozoruhodně čisté a rovné. Vypadala totiž mimořádně zdravé. To bylo tady na ulici docela vzácné, kde většina dívek byly "narkomanky," v různých fázích závislosti na methamphetaminu.

"Líbí se mi tvůj styl," řekl. "Velmi chola."

Její úsměv se rozšířil. Viděl, že pojmenování Latina šlapka vnímá jako kompliment.

"Jak se jmenuješ?" zeptal se.

"Socorro."

Aha "socorro," pomyslel si. To ve španělštině znamená "pomoc."

"Vsadím se, že dáváš ohromnou první socorro," řekl poťouchlým tónem.

Její hluboké hnědé oči se na něj okamžitě zašklebily. "Vypadáš, jako bys právě teď potřeboval trochu soccorro."

"Možná ano," řekl.

Ale dříve, než si mohli začít dohadovat podmínky, přímo za ním zastavilo auto. Slyšel, jak z místa řidiče zavolal muž.

"¡Socorro!" vykřikl. "¡Vente!"

Dívka se poněkud rozhořčeně napřímila.

"¿Porqué?" zakřičela na něj.

"Vente aquí, ¡puta!"

Muž si v dívčiných očích všiml náznaku strachu. To nemohlo být kvůli tomu, že ji muž v autě nazval kurvou. Odhadoval, že muž byl její pasák, přijel zkontrolovat, kolik peněz dnes večer zatím vydělala.

"¡Pinche Pablo!" Zamumlala polohlasně univerzální urážku. Pak šla k autu.

Ten muž tam seděl, přemýšlel, zda se vrátí, zda s ním stále bude chtít dohodnout obchod. Nelíbilo se mu to. Čekat nebyl jeho styl.

Jeho zájem o dívku náhle zmizel. Ne, nebude se s ní obtěžovat. Neměla tušení, jaké štěstí ji potkalo.

Kromě toho, co dělá mezi takovou spodinou? Jeho další oběť by měla být na vyšší úrovni.

Chiffon, pomyslel si. Už málem na Chiffon zapomněl. Ale možná jsem si ji jen schovával pro zvláštní příležitost.

Mohl si počkat. Nemusí to být dnes v noci. Odjel se škodolibou radostí nad svým sebeovládáním, navzdory jeho obrovské chuti. Považoval to za jednu ze svých nejlepších osobních vlastností.

Konec konců, byl velmi civilizovaný muž.

KAPITOLA DESÁTÁ

Tři mladé ženy ve výslechové místnosti vůbec nevypadaly, jak Riley očekávala. Pár okamžiků je jen pozorovala jednosměrným oknem. Byly vkusně oblečené, téměř jako dobře placené sekretářky. Bylo jí řečeno, že jejich jména byla Mitzi, Koreen a Tantra. Samozřejmě si Riley byla jistá, že to nebyla jejich skutečná jména.

Riley měla rovněž pochybnosti o tom, že se tak přijatelně oblékaly, když byly v práci. Při práci za cca 250 dolarů za hodinu jistě investovaly do propracovaných oděvů pro plnění nejrůznějších představ klientů. Byly to kolegyně Nancy "Nanette" Holbrookové z firmy Ishtar společnice. Oblečení, které měla Nancy Holbrooková na sobě, když byla zabita, bylo výrazně méně vhodné. Ale Riley došlo, že když nebyly zrovna v práci, chtěly ženy vypadat důstojně.

Ačkoli prostitutky hrály roli v některých případech, které Riley v minulosti vyšetřovala, bylo to poprvé, kdy ji pozvali, aby s některými z nich pracovala takto na přímo. Tyto ženy byly potenciálními oběťmi. Mohly být i potenciálními podezřelými, i když prakticky všechny vraždy tohoto typu byly provedeny muži. Riley si byla jistá, že tyto ženy měly daleko od příšer, které ve své práci pronásledovala.

Bylo pozdní nedělní odpoledne. Včera v noci se Riley a Bill zabydleli ve svých samostatných a pohodlných pokojích nedaleko budovy FBI. Riley zavolala April, který byla v hotelu ve Washingtonu DC, na historické exkurzi. April byla hihňavá a šťastná a upozorňovala svou matku, že opravdu nemá čas na telefonní hovory. "Zítra ti napíšu," řekla April a překřikovala při tom hluk teenagerů v pozadí.

Riley cítila, že dnes už bylo promrháno příliš mnoho času. Trvalo skoro celý den, než se prostitutky shromáždily a přivedly na místo. Riley řekla zvláštnímu agentovi, veliteli Elginovi Morleyovi, že chce s ženami promluvit bez přítomnosti mužů. Možná budou v přítomnosti jiné ženy otevřenější. Nyní si myslela, že by je mohla pozorovat a nepozorovaně poslouchat několik minut předtím, než přikročí k jejich výslechu. Prostřednictvím reproduktoru slyšela jejich rozhovor.

Jejich styl a osobnosti byly osobité. Malá, blond, buclatá Mitzi jakoby představovala dívku z malého města, dívka od vedle.

"Tak položil Kip už tu otázku?" Zeptala se Mitzi Koreen.

"Ještě ne," řekla Koreen se spikleneckým úsměvem. Byla to štíhlá brunetka s ladností baletky. "Já mám ale pocit, že prsten už koupil."

"Pořád chce mít čtyři děti?" Zeptala se Mitzi.

Koreen se zachechtala vysokým, rytmickým smíchem. "Přemluvila jsem ho na tři. "Ale mezi námi dvěma, dostane jen dvě."

Mitzi se přidala ke smíchu Koreen.

Tantra do Koreen šťouchla. Byla to vysoká Afroameričanka s nahnědlou pletí. Zdálo se, že zaujala okouzlující vyrovnanost supermodelky.

"Raději se ujisti, že nezjistí, co děláš za práci, holka," řekla Tantra.

Všechny tři ženy se od srdce zasmály. Riley byla překvapený. Tyto tři prostitutky mluvily o tom, že si pořídí rodinu, stejně jako jakékoliv jiné běžné ženy v salónu krásy. Skutečně na některou z nich čeká takový normální život? Nedokázala si představit, že je něco takového možné.

Riley se rozhodla, že už ženy nechala čekat dost dlouho. Když vešla do hovorny, cítila jak se uvolněná atmosféra změnila tak rychle, jako když praskne bublina. Teď byly ženy viditelně nervózní.

"Jsem agentka Riley Paige," řekla. "Chtěl bych vám položit pár otázek."

Všechny tři ženy zděšeně zasténaly.

"Oh, Bože, další otázky už ne!" Řekla Mitzi. "S policajtama jsme už mluvily."

"Chtěl bych položit pár vlastních otázek, pokud vám to nevadí," řekla Riley.

Mitzi zavrtěla hlavou. "To mi začíná připadat jako obtěžování," řekla.

"To, co děláme, je naprosto legální," řekla Koreen.

"Nezajímá mě, co děláte," řekla Riley. "Jsem vyšetřovatelka z FBI, nejsem soudce."

Koreen polohlasně zamumlala, "To určitě."

Mitzi se podívala na hodinky. "Mohli bychom si pospíšit?" řekla. "Dnes musím na tři kurzy."

"O kolik kreditů se snažíš tenhle semestr?" Zeptala se Koreen.

"Dvacet," řekla Mitzi.

Koreen zalapala po dechu. "To je dost velká zátěž."

"No, chci získat titul co možná nejdřív."

Riley byla opět překvapena.

Mitzi chodí na vysokou, pomyslela si.

Slyšela, že si někdy ženy kvůli dostudování zvolí prostituci jako způsob, jak platit školné. S penězi, které vydělává, se možná nebude muset tolik zadlužit. Přesto to Riley přišlo podivně znepokojující.

"Pokusím se to udělat co nejkratší," řekla Riley. "Jen se chci dozvědět více o Nanette."

Výraz Koreen náhle zvážněl. "Chudák Nanette," řekla.

Ale zdálo se, že Mitzi zůstává nevzrušená. "Co se stalo s Nanette nemá nic společného s námi," řekla.

"Obávám se, že má," řekla Riley. "Máme dobrý důvod se domnívat, že její vrah je sériový vrah. A mohu vám na základě letitých zkušeností říci, že sérioví vrazi jsou neúprosní. Zabije znovu. "A jedna z vás by mohla být jeho další obětí."

Mitzi se pohrdavě zamračila.

"Ani nápad," řekla. "My nejsme jako Nanette."

Riley byla nyní v šoku. Byly tyto ženy skutečně tak naivní, že si myslely, že to, čím se živí, je bezpečné?

"Ale vy pracujete pro stejnou firmu, děláte stejný druh práce," řekla Riley.

Mitzi začínala být defenzivní.

"Hele, já jsem si myslela, že tu nejste proto, abyste nás soudila," řekla. "Můžete nad námi ohrnovat nos, jestli chcete. Ale co děláme, je tak slušné, jak to jen může být. A bezpečné. Můžeme odmítnout jakékoli klienty, kteří se nám nelíbí. Provozujeme bezpečný sex a chodíme na pravidelné kontroly, takže nemáme žádné nemoci. Je-li chlap příliš výstřední nebo násilný, můžeme odejít. Ale to se obvykle nepřihodí."

Riley uvažovala o tom, co znamená slovo "obvykle." Jejich podnikání je jistě někdy přivedlo na docela temné území. A jak "bezpečný" může být sex za peníze? Jak dlouho budou ještě pokračovat, než se nakazí AIDS?

"Pokud jde o Nanette," pokračovala Mitzi, " byla na cestě dolů. Ztratila svou úroveň. Setkávala se s klienty mimo službu, brala herák, ztratila své zdraví i vzhled. U Ishtar by už dlouho nevydržela. Určitě by ji vyhodili."

Jak si Riley dělala poznámky, pohledem si ženy měřila a snažila se jim lépe porozumět. Kousek po kousku začala cítit, že se něco za jejich klidným výrazem skrývá. Byla si docela jistá, že to je popírání. Odmítly akceptovat, že jejich způsob života je ztracený a že všechny dříve nebo později stihne takový úpadek, jaký stihl Nanette. Jejich sny o rodině, vzdělání a úspěchu byly odsouzen k záhubě. A hluboko uvnitř to věděly.

Riley si všimla, že Tantra ztichla a zahleděla se do prostoru. Měla něco na srdci, ale ještě to nevyřkla.

Riley řekla: "Jsme přesvědčeni, že Nanette byla zabita před týdnem, pravděpodobně v sobotu. Víte, kdo byl ten večer její klient?"

Koreen pokrčila rameny. "Nemám ani tušení."

"Já taky ne," řekla Mitzi. "Ve skutečnosti to není naše věc, budete se na to muset zeptat u Ishtar."

Riley věděla, že místní agenti již hledali majitele eskortní služby a přivedou ji k výslechu.

"Co jiná pracovní místa?" Zeptala se Riley.

"My jsme nasmlouvaný pro Ishtar," řekla rozhodně Mitzi. "Nesmíme řídit naši branži prostřednictvím jiný agentury, nebo na vlastní pěst."

Zbylé dvě ženy se dívaly dolů, vyhýbaly se pohledu Riley. Otázku položila více přímo.

"Pracovala někdy Nanette jinde? Šla někdy na vlastní pěst, aniž by to byla schůzka, zprostředkovaná přes Ishtar?"

V místnosti bylo ticho. Konečně sotva slyšitelným hlasem Tantra řekla, "Řekla mi, že právě začala pracovat v Hankově Derby."

"Cože?" Řekla Mitzi a zněla překvapeně.

"Nechtěla, abych to někomu řekla," řekla Tantra ostatním ženám.

"Jéžiši," řekla Mitzi. "Takže ona se stala parkovištní ještěrkou. Byla v horším stavu než jsem si myslela."

Rileyna mysl bzučela otázkami.

"Co je to "parkovištní ještěrka"?" zeptala se.

"To je ta nejnižší třída děvky," řekla Koreen. "Pracují na parkovištích s kamiony jako je Hankovo Derby. To je opravdu život na nejnižší možný úrovni."

"Byla do toho navlečená," řekla Tantra. "Nedařilo se jí dostat klienty, který u Ishtar dřív mívala. Řekla mi, že nevydělávala dost na to, aby měla na svoje drogy. Řekla, že to dělá jen jako postranní práci. Řekla jsem jí, jak je to nebezpečné. Myslím tím, že šlapky jen tak beze stopy zmizí z parkoviště kamionů, stává se to pořád. Ale ona neposlouchala.”

Ženy zavalila pochmurná nálada. Riley hádala, že už nemají co dalšího říci. Už dali jí jednu důležitou stopu ale daly.

"To bude všechno," řekla jim Riley.

Ale jak se připravovaly k odchodu, začaly si spolu ženy znovu povídat, jako by se nic zvláštního nedělo.

Opravdu to nechápou, pomyslela si Riley. Nebo to nechtějí pochopit.

"Poslyšte," řekla, "tento vrah je nebezpečný. A kolem je spousta dalších mužů jako je on. Děláte ze sebe terč. Pokud se domníváte, že jste v bezpečí, když děláte to, co děláte, prostě lžete samy sobě."

"A o kolik bezpečnější je vaše práce, agentko Paige?" Zeptala se Mitzi.

Po tomto odseknutí Riley oněměla.

Opravdu porovnává mou práci s tou její? podivovala se.

Jak vyšla za ženami z hovorny, Riley posmutněla. Cítila k nim stejnou beznaděj, jako by to byly obyčejné pouliční šlapky. V jistém smyslu se to zdálo být ještě horší. Jejich povrchní pozlátko slušnosti skrývalo degradující život, o kterém nevěděly ani ony samy. Ale nebylo nic, co by mohla říct nebo udělat, aby je přinutila čelit pravdě.

Riley si byla jistá, že tento vrah ještě s vražděním prostitutek neskoncoval. Byla jeho další oběť mezi nimi, nebo to byl někdo, koho Riley ještě nepotkala a nevarovala?

*

Riley byla na chodbě úřadu a hledala Billa, když jí zabzučel mobil. Viděla, že hovor je od Quentina Rosnera, vedoucího týmu potápěčů, který prohledával jezero Nimbo.

Její srdce se rozbušilo. On a jeho potápěči jistě už našli druhé tělo.

"Dobrý den, pane Rosnere," odpověděla dychtivě.

Hlas na lince prohlásil, "Volal jsem zvláštnímu agentovi, veliteli Morleymu. "Řekl mi, abych vám podal zprávu přímo."

"Dobře," řekla Riley. "Co pro mě máte? Našli jste už v jezeře další tělo?"

Uslyšela slabé zabručení, po kterém následovalo, "Agentko Paige, tohle se vám nebude líbit."

"Nuže?"

"V tom jezeře žádné tělo není. Je to velká plocha, ale hledali jsme všude."

Riley měl potíže věřit svým uším. Bylo její tušení mylné?

Ne, stále měla pocit, že vrah Nancy Holbrookové do tohoto jezera už předtím jiné tělo odhodil. Pomohlo to vysvětlit, proč nešel až dolů k vodě, aby se ujistil, že jeho poslední oběť zmizela do hlubin jezera.

Zatímco si lámala hlavu s tím, co na to říct, zahlédla chodbou procházejícího Billa.

"Já jdu na výslech s Ishtar Haynesovou," řekl. "Do jejího podniku. Chceš jít se mnou?"

Riley přikývla, ale musela nejprve vyřídit telefonát s Rosnerem.

"Jaká byla viditelnost?" Zeptala se Riley.

"Nebudu vám lhát, tam dole to je vážně hrozný," řekl Rosner. "Zaplavením kaňonu se rozvíří spousta bordelu a hnijící vegetace a může trvat i několik let, než se voda uklidní. Všechno, co sem bylo vhozeno, když jezero nově vzniklo by mohlo být pohřbeno pod sutí."

"Tělo, které hledám, tam mohlo být hozeno už před několika lety."

"Pak je to problém. Ale my víme, co děláme, agentko Paige. Jsme dobře vyškolená jednotka. A my jsme si opravdu jistý, že v tomto jezeře žádný tělo není."

Riley se na chvíli zamyslela. Velmi si přála, aby Morley byl přivolal skutečné FBI potápěče. Podvodní prohledávací a důkazní tým byl úžasný a jeho potápěči by provedli hledání ze všech možných úhlů, aniž by je musel někdo pobízet. Namísto toho Morley přivolal na pomoc místní potápěčskou výcvikovou školu. Řekl, že neexistuje žádný legitimní důvod, aby se v tomto případu jakkoli angažovalo FBI. Nehodlal si nechat z LA letecky dopravit FBI tým.

Uvědomila si, že navzdory tomu, co mu Riley nahlásila, Morley o této vraždě přemýšlel jako o jednotlivé vraždě, kterou vyšetřovali jako laskavost pro kolegu agenta. Prostě bude muset pracovat s týmem, který mají k dispozici. Ale tihle chlapi přehlédli?

Zeptala se, "Už jste se podívali na mapu kaňonu předtím, než byl zaplaven?"

Rosner se na chvíli odmlčel.

"Ne, ale k čemu by to bylo dobré?" řekl.

Riley potlačila netrpělivé vzdychnutí.

Kolik školení má ten chlap vlastně za sebou? říkala si. Opravdu mu musím říkat, jak má dělat svou práci?

Řekla: "Jak si můžete být jisti, že jste zkontrolovali každou skulinu, aniž znáte terén?"

Nastalo další ticho.

"Měli byste být schopni se na to podívat na svém notebooku," dodala Riley.

"Podíváme se na to," řekl konečně Rosner a zněl ponuře.

"To udělejte," řekla Riley.

Ukončila hovor a stála v hale, přemýšlela, čemu má věřit. Nebylo tam nakonec žádné druhé tělo? Kdyby tam nebylo, pak to zřejmě ani není sériový případ. Pocítila, jak ji zaplavily smíšené pocity. Nenáviděla, když dělala chyby. I tak možnost, že vražda Nancy Holbrookové nebyla práce sériového vraha, by mohla být dobrou zprávou.

Ale Rileyn vnitřní pocit jí stále říkal, že další tělo v jezeře je. Že to je známé monstrum, které udeří znovu.