KAPITOLA ŠESTÁ
Thor sprintoval napříč rozlehlou arénou co mu síly stačily. Za sebou slyšel kroky svých pronásledovatelů z královské gardy. Pronásledovali ho napříč rozpáleným, prašným pískem a neustále u toho kleli. Přímo před ním byli členové – a noví rekruti – Legie, desítky chlapců stejných jako on, jenom starších a silnějších. Trénovali a zároveň byli zkoušeni na mnoha místech. Někteří trénovali boj s kopím, jiní házeli oštěpy a několik málo dalších trénovalo techniky s píkami. Ti, kteří házeli na vzdálené terče, málokdy minuli. Tohle byli jeho sokové a působili více než impozantně.
Mezi nimi byla i spousta opravdových rytířů, členů Stříbrných. Stáli v širokém půlkruhu a sledovali dění kolem. Posuzovali. Rozhodovali koho si ponechají a kdo bude poslán zpátky domů.
Thor věděl, že se bude muset ukázat. Bude muset na tyto muže zapůsobit. Během několika málo okamžiků ho strážci dopadnou. Pokud kdy měl šanci svůj záměr provést, nastala právě teď. Jenže jak? Uháněl dále napříč cvičištěm a rychle přemýšlel, rozhodnut dosáhnout svého cíle.
Jak Thor běžel arénou, ostatní si ho začali všímat. Někteří z rekrutů přestali s tréninkem, kterému se právě věnovali, a stejně tak i několik rytířů. Jenom o okamžik později už Thor cítil, že na sebe strhl pozornost všech. Vypadali překvapeně a on si uvědomil, že se musí opravdu divit, kdože to tu narušuje jejich trénink, a navíc má v patách tři královské stráže. Takhle první dojem udělat nechtěl. Po celý svůj život si představoval okamžik, kdy vstoupí do Legie, a tohle se tomu nepodobalo ani v nejmenším.
Jak Thor upaloval dál, přemýšleje co si počít, události nabraly prostý spád. Jeden velký chlapec, rekrut, se rozhodl, že udělá na ostatní dojem a Thora zastaví. Vysoký, svalnatý a téměř dvakrát tak velký jak Thor, teď pozvedl svůj dřevěný meč, aby zahradil Thorovi cestu. Thor si uvědomil, že se jej pokusí srazit k zemi, aby ho zesměšnil a zároveň si získal respekt ostatních rekrutů.
To ho rozezlilo. Thor neměl s tímto chlapcem co do činění. Nebyl to vůbec jeho souboj. Ale on mu teď zahrazuje cestu a do souboje vstupuje jenom proto, aby se ukázal před ostatními.
Když se přiblížil, Thor nemohl uvěřit, jak je tenhle chlapec velký. Tyčil nad ním jako věž a mračil se zpoza svých hustých vlasů, které mu spadaly do čela. Jeho bojovně vysunutá brada byla snad ta největší jakou kdy Thor viděl. Nedokázal si ani představit, jak by s takovým hromotlukem mohl byť jenom pohnout.
Chlapec zaútočil svým dřevěným mečem a Thor věděl, že musí jednat rychle, jinak bude sražen do písku.
Thorovy reflexy se opět ujaly vlády. Instinktivně sáhl po praku, napřáhl se a vrhnul kámen po chlapcově ruce. Střela našla svůj cíl a vyrazila mu meč z ruky zrovna v okamžiku, kdy se chystal k úderu. Zbraň vyletěla, chlapec vykřikl a chytil se za ruku.
Thor nemeškal. Využil dočasné převahy a zaútočil. S rozeběhem vyskočil do vzduchu a oběma nohama současně kopl přímo před sebe, rovnou doprostřed chlapcovy rozložité hrudi. Jenže ten byl tak silný, že to bylo stejné, jako by byl kopal do dubového kmene. Chlapec se sotva zapotácel a ustoupil o malý krůček, zatímco Thor se zastavil v letu na místě a potom tvrdě dopadl na zem u protivníkových nohou.
Tohle není dobrý, pomyslel si Thor, když s žuchnutím a zvoněním v uších dopadl na zem.
Thor se pokusil dostat se zpátky na nohy, ale chlapec byl o krok rychlejší. Natáhl se, chytil Thora za košili na zádech a poslal jej tváří napřed do písku dobré dva metry od sebe.
Ostatní chlapci kolem nich okamžitě utvořili uzavřený kruh a začali povzbuzovat. Thor zrudnul ponížením.
Pokusil se otočit a vstát, ale chlapec byl i tentokrát příliš rychlý. Už byl zase na něm, aby jej přišpendlil k zemi. Než se Thor nadál, tak šarvátka přešla do zápasnického souboje, a váha toho druhého byla neskutečná.
Thor, jakoby z dáli, slyšel hlasy ostatních rekrutů, kteří stáli všude kolem a pokřikovali. Nebylo pochyb, že chtějí vidět krev. Chlapcova tvář se zakabonila, když vztáhnul ruce k Thorově hlavě, palce namířené na jeho oči. Thor tomu nemohl uvěřit – vypadalo to, že mu ten kluk opravdu chce ublížit. To se vážně chtěl ukázat i za takovou cenu?
V posledním okamžiku se Thorovi podařilo uhnout hlavu do strany, což jeho protivníka vyvedlo z rovnováhy, a ten se musel oběma rukama opřít o zem. Thor okamžitě využil šance a odkulil se stranou.
Pak se ihned postavil na nohy a stanul chlapci, který se již rovněž stihl postavit, tváří v tvář. Kluk zaútočil pěstí na Thorovu hlavu, ten se ale v posledním okamžiku skrčil. Vlna vzduchu ovanula jeho tvář a Thor si uvědomil, že kdyby ho býval protivník trefil, rána by byla tak silná, že by mu určitě zlomil čelist. Thor se narovnal a spodním hákem udeřil chlapce do břicha. Sotva to však mělo nějaký účinek. Bylo to stejné, jako kdyby bušil do stromu.
Než mohl Thor podniknout něco dalšího, chlapcův loket přistál rovnou v jeho tváři.
Thor se zapotácel a chytil se za tvář. Bylo to jak rána těžkým kladivem. Až se mu z toho rozzvonilo v uších.
Chlapec okamžitě využil Thorovy nepozornosti a kopl patou přímo před sebe, trefuje Thora doprostřed hrudi. Rána byla tak silná, že nebohý Thor odletěl několik kroků zpět, a tam se nekontrolovaně zřítil na záda do písku. Ostatní chlapci vřískali nadšením.
Celý otřesený, se Thor začal zvedat, ale chlapec zaútočil ještě jednou. Zhoupnul se v bocích a trefil jej pěstí rovnou do tváře, posílaje Thora opět na záda – a tentokrát už nadobro.
Thor ležel bez pohybu, slyšel ztlumené hlasy ostatních a v puse cítil slanou chuť krve, která mu do ní tekla z rozbitého nosu. Také cítil, jak mu začíná otíkat tvář. Zasténal bolestí. Otevřel oči a uviděl velkého kluka, který se k němu již otočil zády a odcházel k ostatním oslavovat vítězství.
Thor to chtěl prostě vzdát. Ten kluk byl obrovský, bojovat s ním bylo marné. Navíc už nedokázal unést žádné další bití. Ale něco uvnitř mu nedovolilo toho jenom tak nechat. Nesměl to prohrát. Ne před všemi těmihle lidmi.
Nezvdávej se. Vstaň. Vstaň už!
Nějakým způsobem v sobě Thor našel další síly. Zasténal a překulil se na všechny čtyři. A potom se pomaloučku postavil. Podíval se na chlapce. S oteklýma očima a krví ve tváři horko těžko viděl co se děje před ním. Těžce oddychuje pozvedl znovu ruce zaťaté v pěsti do obranného gardu.
Velký kluk se otočil a zíral na Thora. Zakroutil hlavou, jakoby nechtěl uvěřit, že to Thor pořád ještě myslí vážně.
„Měl jsi zůstat na zemi, chlapče,“ řekl temně, když pomalu kráčel zpátky k Thorovi.
„DOST!“ zakřičel jakýsi hlas. „Eldene, zpátky!“
Najednou se objevil rytíř, vstoupil mezi oba zápasníky a vztyčenou dlaní zastavil Eldena, aby se nemohl k Thorovi přiblížit. Dav ztichl, když se rytíř objevil. Tento muž zde očividně požíval velkého respektu.
Thor se na rytíře uctivě podíval. Bylo mu mezi dvaceti a třiceti lety, byl vysoký, s širokými rameny a čtvercově tvarovanou čelistí. Jeho dobře udržované vlasy měly hnědou barvu. Od prvního okamžiku se Thorovi líbil. Jeho prvotřídní zbroj, kroužková košile z leštěného stříbra, nesla královský erb, sokola rodu MacGilů. Thorovi vyschlo v krku. Erb znamenal, že stojí před členem královské rodiny. Nemohl tomu uvěřit.
„Vysvětli co jsi zač, chlapče,“ řekl muž k Thorovi. „Proč jsi vtrhnul do arény bez pozvání?“
Než mohl Thor jakkoliv reagovat, pronikli najednou skrz kruh oni tři strážní. Jejich velitel těžce oddechoval a ukazoval prstem na Thora.
„Neuposlechl našich příkazů!“ křičel strážný. „Teď ho spoutám a odvedu do královské kobky!“
„Neudělal jsem nic špatného!“ protestoval Thor.
„Neudělal jo?“ křičel dále muž. „A co neoprávněné vloupání na královský pozemek?“
„Všechno co jsem chtěl, bylo dostat šanci!“ zakřičel Thor v odpověď, otočil se a uklonil směrem k rytíři. „Jediné co jsem chtěl, bylo dostat šanci být přijat k Legii!“
„Tohle cvičiště je jenom pro pozvané, chlapče,“ ozval se drsný hlas.
Do kruhu vstoupil další válečník. Široký padesátník, který vypadal rozmrzele. Měl plešatou hlavu a krátký plnovous. Přes nos se mu táhla dlouhá jizva. Vypadal, že strávil snad celý svůj život jako profesionální voják, a podle odznaku na jeho zbroji, zlaté broži, se zdálo, že je to jejich velitel. Thorovo srdce se při pohledu na něj rozbušilo: generál.
„Nebyl jsem pozván, sire,“ řekl Thor. „To je pravda. Ale celý život jsem snil, že tu jednou budu moci stát. Všechno, co žádám, je dostat šanci ukázat co dokážu. Jsem stejně dobrý jako kterýkoliv z těchto rekrutů. Jediné co potřebuji je dostat jednu jedinou šanci to dokázat. Prosím. Stát se členem Legie je všechno o čem jsem kdy snil.“
„Tohle cvičiště ale není pro snílky, chlapče,“ dostalo se mu bručivé odpovědi. „Je pro bojovníky. A žádné výjimky v pravidlech tu také nejsou. Rekruti jsou vybíráni.“
Generál kývl hlavou a královští strážní s pouty v rukou vykročili směrem k Thorovi.
Potom ale náhle rytíř s královským erbem předstoupil a vztyčenou dlaní strážné zastavil.
„Možná, že v tomto případě by mohla být učiněna výjimka,“ řekl.
Strážní se na něj ohromeně podívali. Očividně chtěli něco říci, ale museli držet jazyk za zuby, aby nezneuctili člena královské rodiny.
„Obdivuji tvého bojového ducha, chlapče,“ pokračoval rytíř. „Než tě pošleme zpátky domů, rád bych se přece jen podíval, co dovedeš.“
„Ale Kendricku, máme přece pravidla, která …“ řekl generál, očividně rozladěný nad vývojem situace.
„Královská rodina tvoří tato pravidla,“ odpověděl Kendrick přísně, „a celá Legie se zodpovídá rovněž královské rodině.“
„Odpovídáme tvému otci, králi – ne tobě,“ odsekl generál vzdorně.
Vzduch naplnilo napětí. Thor nechtěl radši ani pomyslet jakou šlamastyku právě možná způsobil.
„Znám svého otce a vím, co by v takové situace chtěl udělat. Přál by si, aby tento chlapec dostal svojí šanci. A to je přesně to, co také uděláme.“
Generál se na něj několik dlouhých chvil upřeně díval. Potom se uklonil.
Kendrick se otočil k Thorovi a prohlížel si ho svýma hnědýma, pronikavýma očima. Měl vskutku královskou tvář, ale i tvář bojovníka.
„Dám ti jednu jedinou šanci,“ řekl Thorovi. „Podíváme se, jestli dokážeš trefit támhleten terč.“
Ukázal směrem k svazku sena, vzdáleném skoro přes celou arénu. Uprostřed svazku byla malá červená tečka. Několik kopí bylo již v terči zabodnutých, ale žádné netrefilo červený střed.
„Nikdo z těchto chlapců se tam netrefil – pokud ty dokážeš trefit značku až odsud, můžeš se k nám přidat.“
Rytíř ustoupil stranou a Thor ucítil na zádech pohledy všech přítomných.
Pohlédl na stojan s oštěpy a pozorně si jeden po druhém prohlédl. Byly té nejvyšší kvality. Lepší než jakékoliv, které viděl dřív. Vyrobeny ze solidního dubového dřeva a obalené v té nejpevnější kůži. Srdce se mu rozbušilo jako o závod, když postoupil kupředu a utřel si do rukávu krev, která mu stále ještě tekla z nosu. Takhle nervózní snad ještě nikdy v životě předtím nebyl. Očividně mu dali úkol, který bylo téměř nemožné splnit. Ale musel se o to alespoň pokusit.
Thor sáhl do stojanu a vybral si oštěp. Ne příliš dlouhý, ale ani příliš krátký. Potěžkal zbraň ruce – byla pevná a těžká. Ne jako ty, které používal doma. Výborně seděla v ruce. Na okamžik cítil naději, že by možná mohl svůj cíl trefit. Koneckonců, vrhání oštěpů byla, za dovedností s prakem a kameny, hned jeho druhá nejlepší schopnost a celé dny trávené v přírodě mu denně poskytovaly spousty příležitostí k tréninku. Mnohokrát dokázal trefit i takové cíle, které by jeho bratři míjeli.
Thor zavřel oči a zhluboka se nadechl. Pokud mine, drapnou ho stráže, odvedou do vězení a jeho šance na vstup do Legie se rozplynou jednou provždy. Tahle jedna chvíle a tenhle jediný hod znamenaly rozdíl mezi vším o čem kdy snil a ničím.
Modlil se k Bohu tak usilovně, jak jen to dokázal.
Bez dalšího meškání potom Thor otevřel oči, nakročil dva kroky kupředu, napřáhnul se a vrhnul vší silou svůj oštěp.
Zadržel dech, když sledoval, jak zbraň letí.
Prosím, Bože. Prosím.
Kopí plachtilo ztichlou arénou. Thor mohl téměř cítit jak se stovky očí upřely směrem na cíl.
Potom, po chvíli která trvala malou věčnost, se ozval ten zvuk. Nezaměnitelný zvuk hrotu, který pronikal slaměným svazkem. Thor se ani nepotřeboval jít podívat. Věděl, jednoduše si byl jistý, že to byla perfektní rána, rovnou do středu. Už podle toho, jak mu kopí sedělo v ruce a podle toho, jak se mu napnuly šlachy když házel, cítil, že svůj cíl nemine.
Thor se odvážil podívat se. A s obrovskou úlevou spatřil, že se nemýlí. Oštěp se zabodl do cíle přímo uprostřed červeného bodu. Jako jediný. Dokázal to, co se žádnému z ostatních rekrutů nepodařilo.
Obklopilo jej omráčené ticho. Cítil, že na něj všichni ostatní rekruti, ale i mnozí rytíři, udiveně zírají.
Nakonec předstoupil Kendrick a silně poplácal Thora po zádech. Na tváři se mu zračil široký úsměv.
„Měl jsem pravdu,“ řekl. „Zůstaneš tady!“
„Ale, můj pane!“ zaječel královský strážný. „To není fér! Ten kluk přišel bez výběru a bez pozvání!“
„Trefil ten cíl. To pro mě jako pozvání naprosto stačí.“
„Je zdaleka nejmladší a nejmenší ze všech. Tohle není mateřská školka,“ řekl generál.
„Radši budu mít menšího vojáka, který dokáže trefit cíl, než hromotluka, který to nedovede,“ odpověděl rytíř.
„Měl jenom štěstí!“ zakřičel velký kluk, se kterým Thor před chvíli bojoval. „Kdybychom měli víc šancí, tak bysme se tam trefili taky!“
Rytíř se otočil a z výšky pohlédl na křičícího chlapce.
„Prosím,“ řekl. „Mohu to vidět rovnou teď hned? A můžeme se podle toho potom rozhodnout, jestli jsi hoden tu zůstat nebo ne?“
Chlapec se zarazil a nakonec zahanbeně sklopil hlavu. Očividně neměl chuť nabídku přijmout.
„Ale tenhle kluk je cizinec,“ protestoval generál. „ Nevíme ani odkud sem přišel.“
„Je z nížin,“ ozval se hlas.
Ostatní se otočili, aby viděli, kdo to promluvil, ale Thor to dělat ani nemusel – dobře ten hlas poznal. Byl to hlas, který jej trápil celé jeho dětství. Hlas jeho nejstaršího bratra Drakea.
Drake s oběma zbývajícími bratry předstoupil a nesouhlasně se na Thora zamračil.
„Jmenuje se Thorgrin z klanu McCleodů z Jižní provincie Západního království. Nejmladší ze čtyř bratrů. My všichni jsme ze stejné domácnosti. Jeho povinnosti byly starat se o otcova ovčí stáda!“
Celá skupina chlapců i rytířů vybuchla v hurónský smích.
Thor cítil, jak se jeho tváře zalévají červení, nejradši by se v ten moment neviděl. Snad nikdy se necítil více zahanben než teď. Přesně tohle dělal jeho bratr neustále. To znamená, že dělal cokoliv, co se udělat dalo, aby mu sebral veškeré plody jeho úsilí a ponížil ho jak jen se dalo.
„Stará se o ovce, říkáš!“ opakoval generál.
„To si na něj naši nepřátelé teda budou muset dávat pozor!“ zakřičel nějaký chlapec.
Další sborový smích se rozlehl arénou a Thorovo ponížení se prohloubilo.
„To stačí!“ zařval Kendrick přísně.
Smích postupně ustal.
„I tak tu radši budu mít pasáka ovcí, který se dokáže trefit do terče, než většinu z vás, kteří jste moc dobří v posmívání, ale to je asi tak všechno,“ přidal Kendrick.
Potom se už nesmál vůbec nikdo.
Thor byl Kendrickovi neskonale vděčný. Poklonil se, aby mu laskavost oplatil alespoň tímto způsobem. Bez ohledu na to, co se Thorovi dnes už všechno stalo, tento rytíř mu alespoň pomohl udržet si svou čest.
„Copak nevíš, chlapče, že není příliš rytířské roznášet klepy o svých přátelích, ba co více, o své vlastní rodině, své vlastní krvi?“ zeptal se rytíř Drakea.
Drake zaraženě studoval písek pod svýma nohama. Jeden z těch vzácných momentů, kdy jej Thor mohl vidět v rozpacích.
Ale další z jeho bratrů, Dross, teď předstoupil a zaprotestoval: „Ale Thor nebyl přece vůbec vybrán. My jsme byli vybráni. On nás sem jenom sledoval.“
„Nesleduju vás,“ ohradil se Thor konečně. „Jsem tu kvůli Legii. Ne kvůli tobě.“
„To je jedno proč tu je,“ řekl generál rozzlobeně. „Plýtvá akorát naším drahocenným časem. Ano, s tím oštěpem to byla slušná rána, ale to ho pořád ještě neopravňuje, aby se k nám mohl přidat. Není panošem žádného rytíře, který by jej sponzoroval, a žádný z ostatních rekrutů s ním také nechce nic mít.“
„Může být se mnou,“ ozval se hlas.
Thor se otočil a s ním i všichni ostatní. Byl překvapený, když několik kroků od sebe spatřil chlapce, který mohl být zhruba stejně starý. Vlastně mu byl i dost podobný, až na to, že měl blond vlasy a zářivě zelené oči. I on byl oděný v té nejlepší královské zbroji: kroužkové košili zdobené purpurem a černým erbem. Další člen královské rodiny.
„Vyloučeno,“ řekl generál. „Královská rodina nepatří do dvojice s neurozenými.“
„Můžu udělat to, co uznám za vhodné,“ odsekl chlapec. „A říkám, že Thorgrin bude můj parťák.
„I kdybychom to dovolili,“ řekl na to generál, „je to fuk. Stále nemá rytíře, kterému by sloužil.“
„Já ho do služby přijmu,“ ozval se další hlas.
Všichni se otočili ve směru, odkud hlas přišel a zalapali po dechu.
Thor uviděl rytíře sedícího na obrovském koni, oděného ve zdobeném, zářícím brnění. U opasku a na sedle bylo připnuto množství rozličných zbraní. Muž jednoduše zářil – dívat se na něj bylo podobné jako patřit přímo do slunce. Podle je chování, držení těla a podle znaků na jeho přilbici Thor jasně viděl, že tento muž je jiný než ostatní. Tohle byl šampión.
A Thor poznal, o kterého šampióna jde. Kdysi viděl jeho obrázky a mnohokrát o něm slýchal vyprávět. Erec! Thor tomu nemohl uvěřit. Byl to nejslavnější rytíř v celém Prstenu.
„Ale můj pane, ty už přece jednoho panoše máš,“ protestoval generál.
„Tak to už budu mít dva,“ odpověděl Erec hlubokým, klidným hlasem.
Omráčené ticho znovu prostoupilo okolní vzduch.
„Pak již není o čem dále diskutovat,“ řekl Kendrick. „Thorgrin má rytíře i partnera pro trénink. Případ je vyřešen. Od teď je i on členem Legie.“
„Ale zapomněli jste na mě!“ zakřičel královský strážný a předstoupil. „Nic z tohoto neospravedlňuje fakt, že ten kluk napadl královskou stráž. Musí za to být potrestán. Spravedlnosti musí být učiněno za dost!“
„Spravedlnosti bude učiněno za dost,“ řekl Kendrick nesmlouvavým hlasem. „Ale na základě mého uvážení. Nikoliv tvého.“
„Ale můj pane, musíme ho přece vsadit do želez! Musíme z něj udělat odstrašující příklad pro ostatní!“
„Jestli budeš ještě chvíli pokračovat, potom to budeš ty, kdo bude vsazen do želez,“ řekl Kendrick strážnému a upřeně se mu díval do očí.
Konečně se strážný podvolil, mírně se uklonil, neochotně otočil a odcházel pryč. S rudou tváří se ještě stihl na Thora ošklivě zamračit.
„Pak je to tedy oficiální,“ provolal Kendrick hlasitě. „Vítej, v královské Legii, Thorgrine!“
Zástup branců i rytířů pokřikem doplnili provolání a hned poté se otočili a navrátili ke svému tréninku.
Thor byl stále ještě strnulý šokem. Těžko mohl uvěřit, že to dokázal. Odteď byl členem královské Legie. Bylo to doslova jako sen.
Thor se otočil ke Kendrickovi s vděčností, kterou jenom stěží dokázal beze zbytku vyjádřit. Nikdy ve svém životě neměl nikoho, kdo by se o něj zajímal, kdo by se angažoval v jeho prospěch, nikoho kdo by jej chránil. Bylo to vlastně i trochu legrační. Už teď se cítil být k tomuto muži blíže, než k vlastnímu otci.
„Nevím jak ti poděkovat, můj pane,“ řekl Thor. „Jsem ti hluboce zavázán.“
Kendrick se na něj usmál přes rameno. „Jmenuji se Kendrick. Měl by sis to dobře zapamatovat. Jsem nejstarší králův syn. Obdivuji tvoji kuráž. Myslím, že budeš dobrá posila pro tuhle jednotku.“
Na to se Kendrick otočil a odspěchal za dalšími povinnostmi. Jakmile se tak stalo, přišoural se k Thorovi Elden, chlapec, se kterým se prve porvali.
„Hlídej si záda,“ řekl chlapec. „Spíme všichni ve stejných kasárnách, víš. Nemysli si, že zažiješ byť jenom chvilku, kdy budeš bezpečí.“
Než stačil Thor zareagovat, chlapec se otočil a byl pryč. Už od prvního dne tu tedy měl nepřítele.
Přemýšlel, co to pro něj asi všechno bude znamenat, a co jej na tomhle místě vlastně čeká, když tu přiběhl chlapec, který se jej prve také zastal.
„Pusť ho z hlavy,“ řekl Thorovi. „Ten pořád jenom