KAPITOLA DVACÁTÁ OSMÁ
Thanos se po rozhovoru s Cosmem vždy cítil lépe. Téměř radostně kráčel k Ceresině komnatě. Věděl, že je správná věc se jí otevřít. I kdyby to mělo znamenat, že ho nebude chtít.
Procházel palácovými zahradami a zrovna, když došel k altánu, uviděl, že se blíží král i se svými rádci. Jeho strýc byl jistě ten nejhorší muž, který kdy kráčel po zemi, pomyslel si Thanos. Krutý vrah, který se neštítil ničeho, jen proto, aby si udržel moc nad poddanými.
Thanos se klidil z cesty, chystal se vydat jiným směrem a doufal, že si ho král nevšiml.
„Dobré ráno, Thane,“ zavolal král a pokynul mu, aby přišel blíž.
Thanos zbledl, ale došel ke svému strýci. Rádcové zatím pokračovali v cestě.
„Pojďme se projít,“ řekl král.
Thanos se připojil ke svému strýci, který ho vedl směrem ke cvičišti. Vůně květin kolem byla tak opojná, až se z ní zvedal žaludek. Nebo to byla strýcova přítomnost, co na něj tak působilo?
„Slyšel jsem, že tvoje žádost o ruku neproběhla tak, jak jsme očekávali,“ pronesl král a složil si ruce za zády.
Ze všech lidí na celém světě byl král ten naprosto poslední, se kterým by se o tom Thanos chtěl bavit. Ale přesto musel, byl v pasti. Neměl jinou možnost, než odpovídat na strýcovy vlezlé otázky.
„Ne tak docela,“ odpověděl Thanos.
Král chvíli mlčel, možná čekal, že Thanos ještě něco dodá.
„Všiml jsem si, že ti na té dívce záleží,“ pronesl pak. „A možná tě to překvapí, ale naše příběhy jsou dost podobné.“
To Thana opravdu překvapilo. Král v něm vzbudil zvědavost.
„Když jsem se poprvé setkal s Athénou, téměř mě nemohla vystát. Nechtěla se mnou být ani v jedné místnosti,“ uchechtl se král. „Bylo to manželství domluvené mými rodiči. Jen proto, aby rozšířili hranice Impéria. Slyšel jsem zkazky o Athénině kráse a nemohl jsem se dočkat, až se s ní setkám, ale když k tomu došlo, Athéna se chovala, jako bych ani neexistoval.“
„Proč?“ zeptal se Thanos. Nikdy se s králem takhle nebavil.
„Chápej, milovala někoho jiného.“
Zajímavý příběh, pomyslel si Thanos. Ale nechápal, v čem by měl být podobný tomu jeho.
„Vzali jsme se a po prvním roce se z nás stali nejlepší přátelé. A vášniví milenci,“ pokračoval král s hrdým výrazem ve tváři.
„Proč mi to vyprávíš?“
Král chvíli mlčel a položil tlustou dlaň Thanovi na rameno.
„Chápu, že tvoje situace není úplně stejná, ale znám tě, Thane. Pravděpodobně by ses odmítl s Ceres oženit, kdyby s tím ona nesouhlasila. A protože miluje někoho jiného, uděláš cokoli, abys zabránil tomu, aby si tě vzala z donucení.“
Thanos překvapeně zamrkal.
„Proč si myslíš, že miluje někoho jiného?“ zeptal se.
„Nechali jsme Ceres sledovat, když se vyplížila z paláce. Navštívila Rexe. Je to jeden z povstaleckých vůdců a současně i její milenec,“ řekl král.
Pokud jeho strýc mluvil pravdu, byla to pro Thanovu hrdost další rána. Mohl ale opravdu věřit tomu, co mu strýc tvrdí? Ne, nikdy se mu nedalo věřit.
„Rexus je její přítel z dětství, nic víc,“ odporoval Thanos.
„Neříkám ti to, protože bych tě chtěl týrat. Říkám ti to, abys znal pravdu a nenechal se podvést. Možná jsem se k tobě choval drsně, ale nikdy jsem ti nelhal,“ pronesl král.
Thanos setřásl královu ruku z ramene a o krok odstoupil.
„Lžeš,“ zavrčel.
„Když se Ceres vrátila do paláce, přiznala vše královně. Zeptej se Ceres sám, pokud nevěříš mě ani své tetě,“ pobídl ho král.
Thanos nevěřícně zavrtěl hlavou. Pokud by ale král lhal, proč by ho pobízel, aby se zeptal Ceres osobně?
Pohlédl k její věži. Byl tak slepý? Ceres k němu nic necítila? Všechno tomu nasvědčovalo: její jízlivé poznámky, odstup, který si od něj udržovala, odmítnutí nabídky k sňatku. Možná se opravdu celou dobu pletl a teď za to platil: ponížením a odmítnutím.
Cítil, jak se mu hruď svírá hněvem a jak mu rudnou tváře horkostí.
„Upřímně si myslím, že Stephania je pro tebe mnohem lepší, Thane. No, možná je trochu zkažená a sobecká, ale mateřství to všechno spraví.“
„Nemiluji ji,“ procedil Thanos skrz zaťaté zuby.
„Dovolím ti, aby ses sám rozhodl, Thane. Ale věz: pokud si vezmeš Ceres, zajistí to mír v Impériu a zachráníš tak tisíce životů. Pokud ne, zemře spousta lidí na obou stranách.“
„Pokud si vezmu Ceres, povstání možná na chvíli ustanou, ale můžu tě ujistit, že propuknou znovu. Nepochybuji, že to sám moc dobře víš,“ řekl Thanos.
„Na chvíli nebo ne, dá nám to čas, abychom sem dopravili další síly ze severu.“
Thanos se na okamžik zamyslel, ale věděl, že nemůže – nechce – si vzít někoho, kdo ho nemiluje.
„Dám ti čas, abys nad tím přemýšlel,“ řekl mu král. „A mezitím si tě generál Draco vyžádal, abys vedl legii vojáků, která má udusit povstání na Haylonu.“
Kdykoli jindy by Thanos takový rozkaz bez rozmyslu odmítl. Jeho strýc byl opravdu zákeřný jako had. Nabízet mu příležitost zmizet, zrovna teď, když má zlomené srdce. Thanos zuřil, že ho opět obehráli.
„Kdy mám vyrazit?“ zeptal se Thanos.
„Okamžitě. Lodě jsou připravené v přístavu a imperiální vojáci čekají na svého nového velitele.“
Thanos pocítil nával hněvu.
„Novou pozici nepřijímám,“ řekl.
Král se usmál.
„Nemáš na vybranou.“
Thanos se zamračil.
„Tak mi alespoň dej možnost vidět se s Ceres, než odpluji,“ řekl. Zoufale toužil se s ní naposledy vidět. Říct jí, že se možná už nikdy nevrátí.
Ale král jen lehce zavrtěl hlavou.
„Obávám se, že to nebude možné,“ řekl.
A s těmi slovy Thana opustil.
Thanos se chtěl rozběhnout za Ceres, ale než se stihl pohnout, obstoupil ho tucet vojáků. Bylo mu jasné, že nemá smysl se bránit. Na králův rozkaz se ho chystali eskortovat k lodi. Pryč od všeho, co se stalo v posledních dnech. Do bitvy, která by mu mohla přinést smrt.
KAPITOLA DVACÁTÁ DEVÁTÁ
Ceres seděla na židli u okna svojí komnaty. Zápěstí i kotníky měla spoutané a konečně se vzdala pokusů se vyprostit. Celé hodiny se marně snažila zbavit se pout, vyvolat svoji nadpřirozenou moc, která jí dodala sílu tehdy dole v žaláři. Ale jediné, čeho dosáhla, byla krvácející kůže rozedřená až do masa.
Celá neklidná se snažila udržet si poslední zbytky příčetnosti, které jí zbývaly. Hleděla z okna na poklidné hlavní město. I když viděla, jaký klid se rozhostil nad válkou rozervaným městem, bylo jí to jen slabou útěchou. Věděla, že klid byl vykoupen podvodem a zradou. Jaké další lži se vznášely kolem, kolik lží bylo třeba k tomu, aby se udržela moc Impéria?
Ceres zaslechla zachřestění klíčů v zámku, a když se otevřely dveře, vešel do místnosti Cosmas. Překvapilo ji to.
Když ji spatřil, zarazil se a zalapal po dechu. Vrásčitá tvář se zkroutila hrůzou.
„Ceres, co se ti to stalo?“ zeptal se a okamžitě vyrazil směrem k ní.
„Královna cítila potřebu mne uvěznit v této komnatě,“ odpověděla.
Cosmas prozkoumal pouta, a když si všiml krvácení, přešel k umyvadlu, namočil do něj ručník a vrátil se k Ceres.
„Tak hanebná věc! Jak jen ji mohli udělat někomu, jako jsi ty, drahoušku?“ pronášel a přikládal ručník na její zranění. „Řekli ti proč?“
Ceres se kousla do rtu. Zranění ji při čištění štípala.
„Odmítla jsem si vzít Thana a pak jsem odešla z hradu,“ řekla.
Cosmas jí přestal čistit rány a posmutněl.
„Ano, přišel ke mně, celý rozrušený, zlomilo mu to srdce,“ řekl.
Ceres zamrkala, snažila se zadržet slzy.
„Nikdy jsem mu nechtěla ublížit,“ řekla. „Ale nechci, aby nás Impérium využívalo k vlastnímu prospěchu.“
Cosmas přikývl a zachmuřil se.
„Královna mi řekla, že mě využijí jen k tomu, abych plodila děti, a až mě nebudou potřebovat, zabijí mě,“ řekla Ceres.
„Doufám, že víš, že by Thanos něco takového nikdy nedovolil,“ řekl Cosmas a pokračoval v čištění jejích zranění.
„Myslela jsem si to. Ale teď už si nejsem jistá.“
Cosmas na ni pohlédl s otázkou v unavených očích.
„Královna mi řekla, že Thanos vyhledal mého bratra, aby ho zabil,“ řekla Ceres a poslední slova jí uvízla v krku.
Cosmas jí něžně položil ruku na hlavu a pohladil ji po vlasech.
„Máš moji nejupřímnější soustrast,“ řekl. „Thanos mi řekl, co se stalo, a byl z toho opravdu rozrušený. Nevěděl, že je to tvůj bratr až do chvíle, kdy ten mladík zemřel. A dělal vše, co bylo v jeho silách, aby ho nemusel zabít. Dokonce, i když se Nesos pokusil zabít jeho. Tvůj bratr upadl na svůj vlastní meč. Tragické nedorozumění, obávám se. Jsem si jistý, že kdyby Nesos věděl, o co jde, nepokoušel by se Thana zabít. Ale z Thanovy strany nebylo nic jiného, co by mohl udělat. Nesos se ho ze všech sil snažil zabít. Byla to jen jeho láska k tobě, která Thanovi zabránila v tom, aby zabil muže, který tolik usiloval o jeho život.“
Takže to nebylo tak, jak tvrdila královna, uvědomila si Ceres s úlevou. Díky zprávě od Cosma se jí trochu ulevilo, ale i přesto cítila, že jí může každým okamžikem puknout srdce zármutkem. A teď uvažovala i o tom, jaká další královnina slova byla jen odpornou lží?
Cosmas se podíval na Ceres očima tak upřímnýma, až ji to přimělo zadržet dech.
„Thanos tě miluje, Ceres. Potřebuje dobrou, upřímnou ženu, které se za něj dokáže postavit, která dokáže bojovat po jeho boku. Nenech krále ani královnu, aby se vám míchali do vašeho vztahu. Nenech je zničit to krásné, co je mezi vámi.“
„Krásné? Co je krásného? Dokonce se ani nenamáhal mě navštívit,“ řekla s hořkostí v hlase.
„Poslali ho na Haylon. Na ostrově svrhli imperiální nadvládu a jeho poslali, aby ji znovu nastolil.“
„Cože?“ zhrozila se.
„Nemysli si, že by to Thanos udělal, protože podporuje cokoli, co souvisí s Impériem,“ řekl Cosmas. „To jistě nedělá.“
Postavil se k ní blíž a ztišil hlas. Ceres cítila, že se chystá říct něco nebezpečného. Vzduch zhoustl napětím.
„Něco jsem zaslechl,“ řekl Cosmas. „Thanovi o tobě navykládali spoustu lží a to je také důvod, proč odplul na Haylon. Je zoufalý. Zdá se, že se ho někdo snaží odstranit z cesty a že chce, aby zemřel. Nejsem si ale jistý kdo a proč.“
„Kdo by chtěl, aby Thanos zemřel?“ zeptala se Ceres s obavami v hlase.
„To netuším. Ale pokud se o tom někomu zmíníš, budou životy nás všech v ohrožení.“
O kousek se vzdálil a ovzduší v místnosti už zase bylo normální.
„Musí být nějaký způsob, jak tě vysvobodit z pout. Kdybych tak měl klíč,“ řekl a rozhlížel se kolem. „Pomohl bych ti dostat se ven a představil tě svojí ženě. Mohla bys zůstat u nás doma.“
„To bys pro mne udělal?“ zeptala se a uvědomila si, že je ochotný kvůli ní riskovat život.
Cosmas se měkce usmál a podíval se na ni laskavým pohledem.
„Thanos je pro mne jako vlastní syn. Miluje tě. Udělal bych pro něj cokoli a teď i pro tebe.“
Ceres z toho vyhrkly slzy. Díky jeho laskavým slovům si náhle nepřipadala tak sama a opuštěná.
„Děkuji ti,“ zašeptala.
„Budu navždy tvým věrným přítelem,“ řekl Cosmas. „Ty sem nepatříš, Ceres. Thanos o tebe má starost, ale ostatní tady jsou prohnilí a zlí. Ty jsi příliš nevinná a příliš hodná na to, abys hrála jejich hry.“
Ceres pak něco napadlo.
„Když napíšu Thanovi dopis, je nějaká možnost, abys mu ho nechal doručit?“ zeptala se.
„Samozřejmě. Mám několik spolehlivých přátel a věřím, že se k Thanovi dokáží dostat.“
Ceres vytáhla pergamen a začala psát. Řekla mu vše. Od toho, co jí řekla královna, až po to, proč odmítla jeho nabídku k sňatku. Dokonce mu řekla i to, že jí záleží na Rexovi a že byla zmatená, protože je milovala oba dva. Řekla mu o tom, jak je král a královna pošťuchovali proti sobě, ale neměla možnost mu to dokázat. Řekla mu, že zjistila pravdu o tom, že skutečně zabil jejího bratra, i když se tomu snažil zabránit, a že ona se z celého srdce snaží mu odpustit.
A nakonec mu také napsala, aby se vrátil, aby ho mohla obejmout, být mu nablízku a žádala ho o odpuštění za to, že byla tak chladná.
Srolovala pergamen a předala ho Cosmovi.
„Postarám se o to, aby se dostal k Thanovi. Budu ho chránit vlastním životem, pokud to bude nutné,“ řekl.
Pak ji objal a odešel z místnosti. Nezapomněl za sebou zamknout dveře.
Ceres naslouchala jeho krokům mizejícím po schodech dolů. Nedokázala si pomoct, musela přemýšlet nad tím, jestli všechno nepokazila. Jestli se dopis dostane ke Thanovi. Jestli ho nezabijí v bitvě.
A jestli ho vůbec ještě někdy uvidí.
KAPITOLA TŘICÁTÁ
Když ve dveřích komnaty spatřila svého otce, měla Ceres pocit, jako by jí samou radostí mělo vyskočit srdce z hrudi. Měl na sobě nové šaty a jeho obličej už nebyl tak bledý, jako býval dřív. Tváře měl růžové a na rtech mu hrál úsměv. A ty oči… Jak úžasné bylo zase vidět jeho laskavé, milující oči. Oči, kterým věřila, a jejichž pohled ji okamžitě uklidnil.
Vstala a chtěla se k němu rozběhnout, ale zabránila jí v tom pouta.
Jeho pohled sklouzl k řetězům a okamžitě zvážněl. Přešel komnatu a objal ji.
Ceres ho k sobě pevně tiskla, tváří se mu opřela o hruď a vnímala teplo jeho těla, něžnost jeho objetí. Do očí jí vyhrkly slzy radosti.
„Tolik jsi mi chyběl,“ zašeptala.
„Mám tě rád,“ řekl.
Jeden nádherný moment se drželi v náručí, vše bylo v pořádku a Ceres se cítila v bezpečí a milovaná.
Pak ale ucítila, že se jí otec pod rukama scvrkává, postupně se vytrácí, jeho tělo se měnilo v prázdné nic. Bylo to, jako by při tom sama umírala.
„Ne,“ zamumlala a snažila se ho pevněji obejmout, aby jí nezmizel.
„Otče!“ vykřikla a zavřela oči, ale už byl pryč.
Sluneční paprsky ji lechtaly na tvářích, a když otevřela oči, uvědomila si, že stojí uprostřed bojiště v Aréně, přibližuje se k ní sedm bojepánů a davy kolem volají po její krvi. Ruce a nohy už neměla spoutané, ale neměla žádné zbraně, kterými by se mohla bránit. Celá ztuhlá přelétla pohledem po okolí, aby zjistila, jestli má nějakou šanci na útěk. Bojepáni ji ale obklíčili, takže neměla kam ustoupit. Neozbrojená neměla možnost se jakkoli bránit, a tak když vyrazili proti ní, padla s výkřikem na kolena a přitiskla si ruce k obličeji.
Ceres probudil vlastní výkřik. Byla celá zpocená a v očích ji pálily slzy. Ležela na chladné kamenné podlaze. Když si přitiskla ruce na obličej, řetězy zlověstně zachřestily. Zoufale se rozkřičela do noci.
Jaká hrozná noční můra to byla, pomyslela si. Ale co měla znamenat? Byla to nějaká předzvěst věcí budoucích? Schoulila se a připadala si naprosto prázdná, bezmocná, zranitelná.
Když se dveře se zavrzáním otevřely, trhla sebou. Spatřila v nich mužský obrys, a jak byla jen napůl vzhůru, napadlo ji, že se vrátil Thanos.
„Thane?“ zašeptala vzrušeně.
„Tak tohle dělá v noci? Navštěvuje tě?“ pronesl muž.
Ceres se postavily vlasy vzadu na krku. Uvědomila si, že hlas patří Luciovi. Okamžitě jí došlo, že jí hrozí nebezpečí, že nemůže utéct, protože má spoutané zápěstí i kotníky.
„Nějakou dobu jsem tě neviděl, začal jsem o tebe mít obavy,“ pronesl Lucious.
„O tom pochybuji.“
Přistoupil blíž a tvář mu ozářilo měsíční světlo.
„Jdi pryč nebo budu ječet,“ řekla Ceres a napětím se jí zrychlil dech.
„A kdo asi tak přijde, aby tě zachránil? Thanos ne. Ani král nebo královna. Imperiální vojáci také ne.“
Vstala, sebrala ze stolu zlatý pohár a hodila ho po něm. Lucious mu ale uhnul, pohár proletěl otevřenými dveřmi a zarachotil na schodišti.
Lucious zabouchl dveře a přiskočil k Ceres. Ruce jí přitiskl na zeď za ní a začal se o ni otírat tělem. Dech mu páchl alkoholem.
Ceres křičela a kopala ho do holení, Lucious jí ale přitiskl ruku na ústa a vtlačil jí koleno mezi nohy, takže jimi nemohla hýbat. Rychle jí vyhrnul sukni a na okamžik jí sundal ruku z úst. Vzápětí jí už drtil rty svými.
Ceres se udělalo nevolno. Rychle ho kousla tak silně, jak jen dokázala. Odtáhl se a pěstí ji udeřil do obličeje. Zlatým prstenem jí rozsekl tvář.
Přinutila se nevnímat bolest a ze všech sil zakřičela. On jí ale nacpal do úst kus nějakého hadru, čímž ji umlčel. Znovu jí zaútočil rukama na sukni. Pevně ji přitlačil ke zdi a v obličeji se mu zračil divoký výraz dravé šelmy.
„Způsobila jsi mi tolik problémů. Dlužíš mi alespoň trochu potěšení,“ zasyčel.
Ceres vypustila z úst několik přidušených zvuků. Snažila se s ním bojovat, jak jen mohla, ale on byl příliš silný a ona byla spoutaná.
Náhle bezvládně spadl na zem. Ceres si uvědomila, že před ní stojí Anka a v ruce svírá těžký stříbrný svícen.
„Anko,“ zachraptěla Ceres. Kolena se jí třásla tak, že málem ani nedokázala stát.
Anka k ní přispěchala, vylovila z kapsy klíč a odemkla jí pouta na rukou i na nohou. Osvobodila ji.
Nekontrolovatelně se třesoucíma rukama si Ceres vytáhla špinavý hadr z úst. Anka ji chytila za rameno a podívala se jí do očí.
„Jdou sem vojáci. Uteč!“ řekla.
„Tentokrát musíš jít se mnou,“ řekla Ceres.
„Ne, já musím zůstat.“
Pak se obrátila, vyběhla se dveří a její kroky postupně utichly, jak se rychle vzdalovala po temném schodišti.
Ceres se během okamžiku vzpamatovala a přiměla se k pohybu, i když by se nejraději schoulila do rohu místnosti a rozplakala se. Cestou ke dveřím ještě rychle nakopla Lucia do břicha. Už dřív jím pohrdala, ale teď v ní zahoří zášť vždy, když se na něj podívá. Tenhle okamžik si bude pamatovat. Ano, bude si ho pamatovat velmi dobře.
Zpocenýma rukama svírala zábradlí na schodišti. Sbíhala co nejrychleji, ale zrovna ve chvíli, kdy se dostala k jeho úpatí, objevila se zprava hlídka vojáků. Meče měli v pohotovosti.
Podívala se vlevo, ale i odsud k ní mířilo stejné množství vojáků.
Pak zaslechla kroky přímo za sebou, ale než se stihla otočit, ucítila, že ji něco udeřilo zezadu do hlavy. Pak už nebylo nic, než černá prázdnota.
KAPITOLA TŘICÁTÁ PRVNÍ
Stephania seděla na svém místě vzadu v trůnním sále a neskutečně se nudila. Zakryla si ústa vějířem a skryla tak zívnutí, které se jí dralo na rty. Fádní setkání mužů a žen, které považovala za hloupější než slepice na dvorku. Málem už i usnula. Celé hodiny diskutovali stále stejným uspávajícím tónem o tom, že rada přichází o peníze, že je dvůr špatně spravován a jak revoluce, pokud bude dál pokračovat, bude stát Impérium nemalé peníze. Jako by to přítomní hodnostáři nemohli pochopit, už třikrát přišla řeč na to, že povstání stálo krále polovinu jeho zlata.
A přesto se po hodinách zbytečného handrkování a tuctech absurdních návrhů neobjevilo řešení. Žádné. Stephania už slyšela příliš mnoho hloupých nápadů a přicházely stále další. Když poslouchala tyhle jednoduché mumlající ubožáky, jen se jí tím potvrzovalo, že jsou to všechno opice bez mozku. Že jen předstírají, že vědí, o čem mluví a co dělají.
„Zbývají nějaké další záležitosti k projednání?“ zeptal se král sedící na trůnu v čele místnosti.
Nikdo se neozval. Díky bohům, pomyslela si Stephania. Umírala touhou dostat se pryč z přelidněné místnosti. Zadek už ji bolel z dlouhého sezení na nepolstrované židli. Ve chvíli, kdy bylo oznámeno, že si Thanos vezme Ceres, ji odstrčili a odsoudili k tomu, aby seděla v zadní řadě až u dveří. Vedle nejposlednějších hodnostářů celého Impéria. Její židle byla od krále dál než židle kohokoli jiného.
Však se zase brzy budu hřát na výsluní královy přízně, přísahala si. Už brzy.
Když už si myslela, že setkání skončilo, Cosmas, který seděl v popředí, vstal a požádal o slovo.
Stephania obrátila oči v sloup. Copak dnešek nikdy neskončí? Věděla, že Cosmas je starý, senilní, nedoslýchavý dědek, který se vždy staral o Thana – možná trochu moc, pomyslela si Stephania – ale jakou záležitost by mohl chtít řešit na setkání, jako bylo tohle? Celé dny nedělal nic jiného, než že trávil čas čtením svitků v knihovně, zíral na hvězdy a žvatlal o věcech, které neměly žádný význam – alespoň ne pro Impérium.
Stephania si uvědomila, že ani ostatní hodnostáři se netváří, že by je starý páprda zaujal. V očích se jim zračila naprostá znuděnost.
Zatímco si prohlížela květinový vzor na svých zelených sametových šatech, poslouchala jedním uchem, co se stařec chystá říct. Věnovala větší pozornost tomu, aby se ovívala, než tomu, co se děje kolem.
„Byl jsem požádán, abych doručil tento dopis Thanovi,“ řekl Cosmas. „Je od Ceres.“
Stephania našpicovala uši. Možná, že ten stařec nebyl až takový blázen, jak si o něm myslela. Naprosto jsem se v něm zmýlila, pomyslela si. Nikdy by nepředpokládala, že staroch bude loajálnější ke králi a Impériu než k Thanovi. Zdálo se, že se ve svých odhadech mýlila.
Srdce se jí zatetelilo radostí a musela se snažit, aby potlačila úsměv. Teď tu hloupou holku, Ceres, popraví a Stephania se bude moct provdat za Thana. Vše bude zas v pořádku. Byl to její osud. Takové štěstí! Možná, že se na ni bohové nakonec opravdu usmívali.
Stephania sledovala, jak si král tiše čte dopis a tváří se při tom stále zachmuřeněji. Na tučné tváři se mu zračil vážný výraz. Když dočetl, vzhlédl.
„Četl jsi to?“ zeptal se Cosma.
Cosmas udělal krok kupředu.
„Ano. Právě v tu chvíli jsem si uvědomil, že ti tento svitek musím předat,“ řekl. „Dívka je očividně lhářka, zlodějka a intrikánka. Revolucionářka v samém našem středu.“
Několik hodnostářů afektovaně zalapalo po dechu a v sále propukl chaos.
„Klid! Ticho!“ přikázal král.
„Nesmí si vzít prince!“ vykřikl jeden z rádců.
„Pověste ji za zradu!“ navrhoval další.
Místnost vybuchla nespočtem návrhů, co Ceres provést. Někteří křičeli, aby ji král nechal uvěznit, další požadovali její okamžitou popravu.
„Ticho!“ vykřikl znovu král. Tentokrát se všichni posadili a neklidně si mumlali. „Nemůžeme ji jen tak zabít. Povstalci by znovu vyšli do ulic a my ještě nejsme připraveni. Zatím bychom je všechny neporazili.“
„Ale něco udělat musíme,“ pronesl rádce. „Nechceš přece nechat zrádce v našem středu, aby donášel informace přímo do hlavního stanu povstalců.“
Stephanii napadl brilantní plán. Tak skvělý, až vyjekla. Několik hlav po ní střelilo pohledem. Stephania se usmála. Bylo jí jasné, že díky tomuto nápadu má velkou šanci se dostat zpět do královy přízně. Musí jen promluvit.
„Mohu něco navrhnout, excelence?“ zeptala se jasným, čistým hlasem a povstala při tom.
Král i královna se na ni podívali.
„Prosím. Pomůže to Impériu získat další prostředky,“ řekla, když si všimla, že váhají.
„Dobrá tedy, mluv,“ svolil král. „Ale zkrať to.“
Stephania vykročila z místa směrem ke královským trůnům. Zatímco její podpatky klapaly po mramorové podlaze, stovky očí sledovaly každý její krok. Ze všech sil se snažila potlačit úsměv, užívala si jejich pozornost. Těšilo ji, jak úžasný nápad jim může přednést. Zvlášť, když si uvědomila, že ti, kdo měli být v Impériu nejmocnější a nejchytřejší, ať už muži či ženy, na to nepřišli sami. Věděla, že jakmile ho králi prozradí, bude s ní souhlasit. A možná, že jí král a královna dopřejí více moci – více moci nad Ceres.
Pomalu došla k úpatí schodů pod trůny a hluboce se před králem a královnou uklonila.
„Vaše excelence až doteď skvěle využívaly Ceres k posílení a podpoře Impéria. A já vidím příležitost, jak v tom pokračovat,“ pronesla Stephania.
„Dobrá tedy, tak proč nás nepoučíš?“ zeptala se královna nepřátelským hlasem.
„Nezavrhujte Ceres,“ pokračovala Stephania. „Ani ji nedávejte popravit. Místo toho… použijte ji k tomu, aby bylo Impérium bohatší víc než kdy dřív.“
Místnost ztichla, jen několik lidí si vzrušeně šeptalo. Stephania přímo cítila, že se blíží doba, kdy bude znovu v královské přízni.
„A jak to podle tebe máme udělat?“ zeptal se král.
„Udělejte z ní trvalou účastnici na Jatkách,“ odpověděla Stephania.
Teď už místnost byla tak tichá, že Stephania slyšela i svůj vlastní dech.
„Je to jen holka,“ vykřikl někdo.
„Nikdo nebude platit za to, že uvidí masakr nějaké prosťačky,“ řekl další.
Stephanii už ti úzkoprsí krátkozrací starci začínali unavovat.
„Ceres už brzy bude patřit mezi královské. Navíc je to něco nového. Také je zuřivá bojovnice, sledovala jsem ji, když bojovala s Luciem. Porazila ho. Troufám si říct, že se budou sjíždět lidé ze široka daleka, jen proto, aby ji viděli.“
Král přimhouřil oči a zamnul si bradu.
„Nechte diváky platit přirážku za to, že mohou sledovat princeznu bojepána,“ dodala Stephania.
Král se zadíval na královnu a královna souhlasně pozvedla obočí.
„Princezna bojepán,“ řekl král. „Promyslím to, ale zdá se to jako skvělý nápad. Velmi dobře, Stephanie, velmi dobře.“
Stephania se znovu uklonila a odešla zpět na své místo. Byla na sebe neskutečně hrdá za to, že přišla s tak geniálním plánem. Nejen, že její nápad přinese Impériu další peníze, současně poslouží i jejím osobním záměrům.
Pomstě.
Thanos bude konečně jen její.