KAPITOLA DEVÁTÁ
Slunce už se objevilo nad obzorem a Ceres věděla, že nesmí otálet. Tryskem prolétla branou, koně nechala v královských stájích a vyrazila k palácovému cvičišti. Když už byla téměř na půli cesty, uvědomila si, že se jí o nohu otírá její meč. Okamžitě se zarazila. Když si ho vezme s sebou, mohl by si ho někdo všimnout a dokonce jí ho ukrást. Věděla, že nemá čas, a že když přijde pozdě, mohl by se jí princ zbavit. Za žádnou cenu si ale nemohla dovolit o svůj meč přijít.
Tak rychle, jak jen jí to nohy dovolily, vyrazila zpět ke kovářovu stavení. Místnost byla prázdná, takže rychle vyšplhala po žebříku do podkroví. Za hromadou starých prken a pokroucených dřevěných tyčí, ze kterých původně měla být topora k sekerám a ratiště ke kopím, bylo ideální místo, kam schovat meč. Pak už jí nic nebránilo, aby vyrazila na palácové cvičiště.
Když dorazila, docházel jí dech a srdce divoce bušilo. K jejímu překvapení spatřila celý dvůr shromážděný kolem výcvikové arény. Král s královnou seděli na trůnu, princové a princezny se ovívali v křeslech pod vrbami a rádcové s ostatními hodnostáři seděli na lavicích a vzrušeně si vzájemně šeptali.
Ve výcvikové aréně bojovali bojepáni s královskými, zbrojíři sledovali své pány, podávali jim meče, dýky, trojzubce, štíty a důtky. Ceres doufala v podobnou příležitost odjakživa, ale teď, když přišel její čas, se uvnitř cítila úplně prázdná.
„Ceres!“ zvolal Thanos a zamával na ni.
Nevěděla proč, ale když ho zase spatřila, poskočilo jí srdce radostí. Pak si ale uvědomila, že by se měla ovládat. Musela mít na paměti, proč tu byla – měla se spřátelit se svými nepřáteli a získat si jejich důvěru. Nesměla se nechat unášet pomyšlením na pohledného prince, který ji z nějakého důvodu okouzloval.
Ceres doběhla k Thanovi.
„Právě včas,“ řekl a pokynul jí hlavou.
„Samozřejmě,“ pronesla tónem, jako by její návrat nebyl napůl zázrak.
Doprostřed arény vpochodoval imperiální voják.
„Všichni královští válečníci se i se svými zbrojíři okamžitě seřadí před králem Claudiem,“ vyhlásil.
Královští okamžitě přestali ve svých činnostech a Ceres následovala Thana. Zaujala své místo za jeho zády. Všimla si, že se vrátil Lucious. Že by se nakonec rozmyslel? Nebo ho přinutili se vrátit?
„Přemýšlíš nad Luciem?“ zeptal se jí Thanos, když na ni mrkl přes rameno.
„Ano.“
Ceres si nebyla jistá, jestli se jí líbí nebo naopak nelíbí, že dokázal tak dobře číst její myšlenky.
„Králi nejde jen tak říct ne,“ zašeptal Thanos.
Chtěla se ho zeptat proč, ale král vstal a pozvedl směrem ke shromáždění zlatou misku. Všichni okamžitě utichli.
„V této míse jsou jména všech našich královských válečníků,“ pronesl král. „Vylosuji jména tří z nich a ti se zúčastní Jatek dnes v poledne.“
Všichni lidé kolem zahučeli. Královské válečníky a jejich zbrojmistry nevyjímaje.
Jatka se měla konat až příští měsíc, pomyslela si Ceres. Z jakého rozmaru se král rozhodl uspořádat Jatka už dnes?
Koutkem oka se podívala na Thana, ale ten stál netečně v pozoru, oči upřené kupředu, takže nemohla vidět jeho výraz. Nebyli připraveni bojovat na Jatkách, to Ceres věděla. Nikdo z nich nebyl. Neměli dost času se společně připravit, zjistit styl boje ostatních.
Sevřela ruce v pěst a soustředila se, aby dýchala klidně. Vylosuje jen tři z dvanácti. Šance, že dnes bojovat nebudou, byla pořád dost velká.
Král sáhl svojí tlustou rukou do mísy a vytáhl první útržek.
„Lucious!“ vykřikl a na rtech se mu objevil ďábelský úsměšek.
Ceres vydechla a podívala se na Lucia. Sledovala, jak jeho tvář získává odstín červené řepy. Přihlížející zatleskali, i když jejich aplaus ani zdaleka nezněl potěšeně. Možná si také mysleli, že je to nespravedlivé, uvažovala Ceres.
Král znovu ponořil ruku do mísy a vytáhl další jméno.
„Georgio!“ zařval. Očima doklouzal až na konec řady, kde čekal Georgio.
Žena, která vypadala dost staře na to, aby byla Georgiova matka, vstala a rozvzlykala se. Vykřikla směrem ke králi nějaké nadávky, ale když vstoupila do arény, chopilo se jí několik imperiálních vojáků a odvedli ji pryč.
Ceres vydechla a upřela oči na Thanova široká záda. Zbývalo jedno poslední jméno, říkala si. Šance, že to bude Thanos, byla už jen malá.
Král potřetí ponořil ruku do mísy a pohlédl přitom na Thana a lehce přitom pozvedl pravý koutek úst.
Ceres viděla, jak se Thanos napjal a okamžitě věděla, že něco není v pořádku. Král to vše plánoval? Manipuloval jimi?
Téměř se jí zastavilo srdce.
„A v neposlední řadě… Thanos!“ zvolal král se samolibým úsměvem.
Dav na moment utichl, ale když začala královna s nepředstíraným nadšením tleskat, všichni se k ní přidali.
„Riziko smrti je veliké, moji vyvolení. Nechť reprezentujete svého panovníka a Impérium se ctí a silou,“ pokračoval král.
Pak se posadil a imperiální voják vysvětloval bojovníkům pravidla Jatek. Ceres ale sotva vnímala, co vlastně říká, jak byla šokovaná.
„Zbrojíři, kteří se zapojí do boje, budou popraveni… ne více než tři zbraně současně pro jednoho válečníka… žádné pomáhání jiným bojepánům… palec nahoru znamená, že poražený bude žít, palec dolů znamená, že poražený musí zemřít…“ pronášel imperiální voják.
Když skončil, zírala Ceres ztuhle do nebe.
Bezděčně si uvědomila, že se Thanos obrátil a hledí jí do očí. Sevřel jí paži a zatřásl s ní.
„Ceres!“ snažil se ji probrat.
Zmateně se na něj podívala.
„Bartolomew se vrátil. Pokud chceš, můžu si dnes vzít jako zbrojíře jeho,“ řekl jí.
Nejprve jí srdce radostně poskočilo a chtěla vykřiknout, že souhlasí. Ano! Ale pak si vzpomněla na rozhovor s Rexem. Jak by mohla získat Thanovu důvěru, kdyby teď vycouvala? Přišla by o svoji šanci.
„To si přeješ?“ zeptala se.
„Raději bych pracoval s tebou, ale když se pravidla změnila, nebudu tě nutit, pokud by ses rozhodla, že tohle kolo vynecháš,“ odpověděl.
Nemohla tomu uvěřit. Dával jí volnost, možnost volby, a ona zatím intrikovala a plánovala, jak si získat jeho důvěru, aby ho mohla zničit i s celou jeho rodinou. Začínal se jí zmocňovat pocit viny.
Pak si ale vzpomněla na utrpení všech lidí: na mladého chlapce, kterého zbičovali na Fontánovém náměstí a odtáhli neznámo kam, na dívku, která zemřela v otrokářově voze, sama a vyděšená, na své bratry, kteří nikdy nešli spát s plným žaludkem, a na svého otce, který musel opustit rodinu, aby někde daleko vydělal peníze.
Když se jich nezastane ona, tak kdo?
„Pak tedy budu tvým zbrojířem dnes a nadále, tak dlouho, jak si budeš přát,“ řekla Ceres.
Thanos přikývl a rty se mu prohnuly v náznaku úsměvu.
„Společně zvítězíme,“ řekl.
*
Ceres si promnula zpocené dlaně a s neklidným pocitem v žaludku hleděla do tunelu pod Arénou. Průchod se hemžil imperiálními vojáky, bojepány a zbrojíři. Zbraně všech možných druhů byly rozprostřené na štěrkové podlaze a lemovaly kamenné zdi.
Ceres seděla na lavici ani ne stopu od železné brány a čekala, až na ni a na Thana přijde řada. Davy zvenčí zněly jako řev draka.
„Zab ho! Zab ho! Zab ho!“ skandovaly.
Po chvíli davy vzrušeně zařvaly a o několik okamžiků později už se otevřela železná brána, zařinčely řetězy a dovnitř nakráčeli dva imperiální vojáci táhnoucí znetvořené mrtvé bojepány. Obě těla hodili na jednu hromadu, přímo na špinavou podlahu před místem, kde seděla Ceres, a pak se obrátili a vykročili zpět do arény.
Ceres poskočila leknutím, když se za nimi brána zabouchla. Nemohla si pomoct, oči jí sklouzly k bezvládným mrtvým tělům. Ještě před několika minutami před ní tihle muži stáli plní síly, sebejistí, věřili si, že dnes budou triumfovat. A teď tu spočívali na zemi na jedné hromadě a už nikdy neměli vstát.
Když Ceres pohlédla na Thana, všimla si, že si ji už nějakou dobu prohlíží. Jeho neskutečně tmavé duhovky způsobovaly, že jeho výraz byl stejně vážný, jaký byl někdy vidět u umírajících. Bál se stejně jako ona? uvažovala.
Sledovala, jak si princ utáhl silný kožený pás kolem plátěné bederní roušky. Své pevné břicho vystavoval na odiv. Ceres nedokázala uvěřit tomu, jak málo zbroje nosil: jediný kožený chránič ramene kryjící jeho pravou paži. Většina ostatních válečníků se skrývala za těžkým brněním a zářivými helmami.
Ceres dostala stejnokroj: modrou tuniku s krátkými rukávy, která jí sahala po kolena, hedvábné lano kolem pasu a boty vyrobené z měkké kůže, vysoké až ke kolenům. Vypadaly podobně jako ty, které měl na sobě Thanos. I když se jí stejnokroj úplně nelíbil, byla ráda, že ho má, že se zbavila starých šatů, které jí nepříjemně připomínaly její starý život.
„Král to vše připravil, že?“ zeptala se Ceres Thana a vzpomněla si při tom na slizký výraz, který hrál králi Claudiovi na tváři, když losoval jména královských válečníků ze zlaté mísy.
„Ano,“ odpověděl prostě Thanos.
Ceres sevřela čelisti a zaplál v ní oheň nenávisti.
„Tohle není správné,“ řekla.
„Ne, to není,“ pronesl Thanos a posadil se vedle ní. Utáhl si pevněji pásky na botách. „Ale pokud je tu něco, co jsem se naučil, pak je to to, že králi nelze odporovat.“
„Už jsi to někdy dřív zkusil?“ zeptala se.
Souhlasně přikývl.
„V čem?“
„Nechci si vzít princeznu, kterou mi vybral.“
Chvíli na něj užasle zírala. Ohromila ji odvaha, kterou musel projevit. Možná, že to byla ošklivá dívka, i když Ceres za celý život neviděla ani jednu ošklivou princeznu. Všechny mívaly jen ty nejlepší šaty, koupaly se ve sladce vonících parfémech a zdobily se nádhernými šperky.
Odvrátila pohled a přemýšlela, jaký ve skutečnosti je ten mladý muž, který seděl vedle ní. Rebel? Ceres nikdy nenapadlo, že by za palácovými zdmi mohl být někdo tak odlišný od všech královských.
Dívala se teď na Thana úplně jinýma očima. Možná, že to nebyl chlapec, za jakého ho považovala. Při pomyšlení na to, že by ho měla zradit, se jí teď dělalo špatně ještě víc.
„A proč Lucious a Georgio?“ zeptala se.
„Král jimi pohrdá z jiných důvodů.“
„Jak ale mohl král náhodně – “
Netrpělivě ji přerušil.
„To, že jsem z královské krve, neznamená, že můžu řídit svůj život.“
Ceres nad tím nikdy nepřemýšlela. Předpokládala, že královští si můžou dělat, co se jim zachce, a že prostému lidu vládnou jako jednotný a silný nepřítel.
„Všechna ta pompa a povýšenost, dekorum, lehkomyslné rozhazování… občas z toho skoro šílím,“ pronesl téměř se zavrčením.
Ceres ohromilo, že před ní princ dokázal říct takové věci o svých královských příbuzných, a nevěděla, co mu na to má odpovědět. Proto se raději mlčky odvrátila a podívala se skrz železnou bránu. Zrovna v tu chvíli spatřila, jak bojepán bodl Georgiova zbrojíře do břicha.
Zalapala po dechu a ruka jí bezděčně vyletěla k ústům.
Ve svojí naivitě předpokládala, že je před ostatními bojepány v bezpečí, protože se do boje přímo nezapojovala. Sevřel ji pocit strachu a ruce se jí roztřásly dokonce ještě víc než předtím.
Přišel k nim imperiální voják a oznámil Thanovi, že jsou na řadě v příštím boji. A že bude společně s Luciem bojovat proti dalším dvěma bojepánům.
Ceres vyschlo v krku, přesto ze sebe dostala: „Musíme s ním spolupracovat, pokud to máme přežít.“
Thanos přikývl, vládlo mezi nimi tiché porozumění.
Vstali a vykročili k železné bráně. V tu chvíli se oba na chvíli ponořili do svých vlastních myšlenek.
„Nebudu zabíjet, pokud nebudu muset,“ pronesl náhle Thanos.
Ceres přikývla a přemýšlela, jestli to byl jen další způsob, jak vzdorovat králi.
„Musím vědět, jestli ti můžu svěřit svůj život,“ řekl, aniž by odvrátil pohled od arény.
„Můžeš mi svěřit svůj život,“ odpověděla Ceres a uvažovala, jestli v jejím hlase zaslechl lehké zaváhání.
Zavřel oči a přikývl.
„I ty mi můžeš svěřit svůj život, Ceres,“ řekl.
Nevěděla proč, ale jeho slova jí pronikla až do morku kostí. Cítila, že mluví pravdu. I když se snažila tomu vzdorovat, cítila, že k němu začíná cítit silné pouto.
Lucious a jeho zbrojíř se postavili za Thana a Ceres. Ceres si všimla, že Lucious má na sobě zářivou plnou zbroj a helmu s hledím. Hlavou jí probleskla myšlenka, že žádná zbroj nedokáže zachránit život chabého válečníka.
Železná brána se prudce otevřela a dovnitř vešel živý Georgio, jehož celé tělo se lesklo kapkami potu. Z několika ran na rukách a břiše mu kapala krev. Imperiální voják dovnitř vtáhl mrtvého Georgiova zbrojíře a pohodil ho na hromadu dalších těl.
Ceres se roztřásla.
„Drž se blízko u mě,“ pronesl Thanos s očima upřenýma kupředu jako v transu. Čelisti držel pevně sevřené.
Když na ně imperiální voják pokývl, aby vyšli ven, odstrčil Lucious Ceres z cesty a jako první vešel do arény. Ruce držel zdvižené nad hlavou, jako kdyby už byl vítěz. Masy diváků naprosto zdivočely. Lucious se ještě chvíli předváděl a užíval si jejich nadšené skandování.
Kdykoli jindy by jeho chování Ceres rozzuřilo k nepříčetnosti, ale když stála před vstupem do arény a vychutnávala si nádech, který mohl být její poslední, nevěnovala chování hlupáka toužícího po potlesku žádnou pozornost.
Jako další vešli do arény Thanos a Ceres. Ceres zamžourala v oslepujícím slunečním světle. Jakmile se její oči přizpůsobily venkovnímu světlu, zadívala se do hlediště a všimla si, že je obsazená zhruba jen polovina sedadel.
Pohlédla vzhůru k pódiu a viděla krále sedícího na trůnu, jak se mrzutě usmívá. Tak moc jím pohrdala. Pokud to, co jí Thanos řekl, byla pravda, byl ještě horší, než si Ceres myslela.
„Pamatuj, drž se blízko,“ pronesl Thanos a dotkl se jejího lokte.
Přikývla a pak uviděla dva bojepány na druhé straně arény. Oba byli odění do těžké zbroje a v rukou svírali meče.
Zaburácely trumpety a v tu chvíli vyskočilo z jedněch padacích dveří divoké zvíře. Vyrazilo přímo na Thana a Ceres, jeho prošedivělá srst se leskla ve slunečním světle a jeho řev se odrážel od stěn arény. Byla to šelma podobná mohutnému psu, druh, který Ceres nikdy předtím neviděla. Zvíře mělo ohromné tělo a dlouhé úzké nohy a pohybovalo se pomaleji než pratygr. Přesto Ceres nepochybovala, že bude stejně silné.
„Vlkoun!“ vykřikl někdo z davu a pak se přihlížejícími přehnala vlna povyku.
Ceres ovládlo vzrušení a na okamžik nevěděla, kam se vrtnout. Pak si ale všimla zbraní vyskládaných podél zdi a vyrazila k nim. Čekala na Thanův rozkaz.
Thanos si nejprve vyžádal trojzubec a tak mu ho hodila. Dobrá volba, pomyslela si, když sledovala, jak ho Thanos zachytil v letu. Chtěla se vrhnout kupředu a pomoci mu, ale pak si vzpomněla na pravidlo, které zbrojířům zakazovalo účastnit se boje.
Thanos bodl trojzubcem směrem k vlkounovi a zařval přitom na něj. Nohy se mu po povrchu arény pohybovaly rychle a sebejistě, na zvířecí pohyby reagoval rychlostí blesku.
Ceres si koutkem oka všimla, že se jeden z bojepánů rozhodl přiblížit k Thanovi. Pokud bude chytrý, počká s útokem, až Thanos zabije vlkouna, protože jinak by mohla šelma napadnout i jeho.
Z ničeho nic vyrazil vlkoun přímo na Thana a ten ho bodl trojzubcem do ramene. Přihlížející zajásali při pohledu na první opravdový útok celého souboje.
Vlkoun ale nevypadal, že by ho zranění jakkoli zajímalo. Pouze začal vrčet ještě hlasitěji, zuřivě si olizoval tesáky a rudé oči upíral na Thana.
„Dlouhý meč!“ rozkázal Thanos.
Ve chvíli, kdy mu ho Ceres hodila, upustil Thanos trojzubec na zem a zachytil meč ve vzduchu. Náhle ale Ceres ucítila, že Thanos bude potřebovat ochranu před ohněm – a to rychle – zavolala na něj a okamžitě mu hodila i štít. Přesně ve chvíli, kdy ho Thanos zachytil, se vlkoun zhluboka nadechl a pak z tlamy vychrlil proud ohně. Přihlížející zalapali po dechu a Thanos se přikrčil za štítem. Plameny se roztříštily o jeho kovový povrch.
Když vlkounovi došel dech, zahodil Thanos štít, sebral trojzubec a vrhnul ho proti zvířecí hlavě. Zasáhl šelmu do oka.
Zvíře divoce bručelo a vrčelo, zatřáslo hlavou tak prudce, až trojzubec přeletěl půl arény daleko.
Bez zaváhání se Thanos vrhl na vlkouna, vyskočil do vzduchu a pozvedl meč. Cestou k zemi bodl šelmu do hlavy a ta se bez života zhroutila na rudý písek.
I když diváci nadšeně jásali, nebyl čas odpočívat. Bojepán, který vyčkával opodál, vyrazil kupředu a svým kopím i mečem mířil přímo na Thana.
Thanos prudce trhal mečem zabodnutým ve zvířecí lebce, snažil se ho vyprostit, ale Ceres viděla, že se mu to nedaří. V aréně už byly tři zbraně – trojzubec na jednom konci arény, štít příliš daleko na to, aby ho Thanos sebral, a dlouhý meč zaklíněný ve vlkounově lebce. Ceres věděla, že by bylo proti pravidlům hodit Thanovi novou zbraň.
Zadržela dech. Bojepán už byl blízko, příliš blízko. Vykročila kupředu.
Thanos stále svíral v rukou jílec meče zaklíněného v lebce. Pohlédl na Ceres s očima rozšířenýma strachem a s tváří pokřivenou zoufalstvím.
Zemře.
A nebylo nic, co by Ceres mohla udělat, aby tomu zabránila.
KAPITOLA DESÁTÁ
Thanos zoufale páčil čepel uvězněnou ve vlkounově lebce a nešťastně při tom řval. Ale ať se snažil, jak chtěl, meč se nepohnul ani o kousek. Zaslechl kroky blížícího se bojepána a při pohledu přes rameno zjistil, že je jeho nepřítel stěží deset stop daleko. Thanův život závisel na tom, jestli se mu podaří vyprostit meč. Dobře věděl, že neozbrojený válečník je mrtvý válečník.
Vyděšeně se podíval na Ceres, ale věděl, že v poli už ležely tři zbraně, a pokud by mu hodila další, potrestali by ji za to.
Natáhla k němu ruku, a když už slyšel svištivý zvuk soupeřova meče mířícího mu na hlavu, vklouzl mu do dlaně jeho vlastní meč. Jako by ho hnala nějaká záhadná síla.
Šokovalo ho, co se stalo, ale neměl čas se tím zabývat. Rychle se otočil a odkulil se ze směru bojepánova útoku. Meč ho minul jen o zlomek palce. Burácení davu dosáhlo nejvyššího bodu, ale brzy se znovu vrátilo na původní úroveň neustálého hučení.
Thanos rychle vyskočil zpět na nohy a vzápětí zaslechl Lucia volajícího o pomoc. Thanův soupeř byl několik stop daleko, takže si Thanos mohl dovolit krátce mrknout po Luciovi. Viděl, že je odzbrojený a že jeho zbrojíř leží na zemi s obličejem zabořeným v rudém písku.
„Hoď mi něco! Cokoli!“ zařval Lucious směrem k Ceres hlasem plným zloby. „Dělej! Nebo tě nechám zaživa stáhnout z kůže!“
Thanos rychle obrátil pozornost zpět ke svému soupeři a nejasně si přitom uvědomil, že Ceres hodila Luciovi dvě dýky. Jeho podráždění ale nahradila naprostá bdělost, když si všiml, že po něm bojepán vrhl kopí.
Když už bylo kopí těsně před ním, sevřel kolem něj Thanos svoji dlaň a zachránil se tak před zásahem do srdce. Přehodil si kopí v ruce a vrhl ho zpět na bojepána. Zasáhl ho do stehna přesně tak, jak zamýšlel.
„Thanos! Thanos! Thanos!“ skandoval dav a pěstmi mával ve vzduchu.
Bojepán padl k zemi, naříkal bolestí a rukama si svíral ránu v noze, ze které trčelo jeho vlastní kopí.
Thanos vycítil příležitost, přiblížil se k bojepánovi zezadu a udeřil ho jílcem meče do hlavy. Bojepán upadl do bezvědomí.
Ještě než se mohl podívat na krále, zda přijímá jeho vítězství, obešel ho Lucious – a bojepán, který na něj útočil, náhle zaútočil na Thana. Ten tak musel pokračovat v boji.
Ten podvraťák se kryje za mě, pomyslel si Thanos.
Bylo to přesně tak, jak předpokládal: Lucious naprosto postrádal čest.
Zatímco bojoval s novým soupeřem, viděl Thanos, jak se Lucious naklání k železné bráně.
„Pusťte mě dovnitř nebo vás všechny zabiju a postarám se o to, aby vaše rodiny umučili k smrti!“ ječel.
Thanos slyšel, jak brána při otevírání rachotí a jak dav Lucia vypískává.
„Thane!“ zakřičela Ceres a pozvedla dvě dýky.
Samozřejmě. Začínal být unavený a potřeboval lehčí zbraně. Souhlasně přikývl a ona mu je hodila.
Vzápětí nakopl Thanos bojepána do hrudi tak silně, až odletěl dozadu. Bojepán měl ale dokonalý smysl pro rovnováhu, takže neupadl a udržel se na nohou. Okamžitě vyrazil na Thana s mečem v ruce. Vrhl se kupředu a snažil se ho bodnout. Thanos mu ale uskočil z cesty.
Zatímco se pohybovali kolem arény, všiml si Thanos, že je jeho nepřítel stále unavenější, že je pro něj stále obtížnější rovnoměrně dýchat a s každým okamžikem jsou jeho pohyby o něco pomalejší. Jeho plán fungoval. Nechtěl toho muže zabít, ne, chtěl ho jen unavit, aby ho pak mohl omráčit stejně jako toho prvního.
V okamžiku, kdy se Thanos dostal ke svému štítu, zdvihl ho ze země a vrhl ho bojepánovi do obličeje. Bojepán padl k zemi jako bez života a poprvé od chvíle, kdy Thanos vstoupil do arény, dav naprosto utichl.
Thanos bez dechu pohlédl k pódiu a čekal na královo rozhodnutí. Doufal, že mu nerozkáže zavraždit jeho bezvědomé soupeře.
Z toho, co Thanos věděl o krvežíznivém vladaři, se ale bál, že král Claudius ho přinutí udělat to, čemu se snažil se všech sil vyhnout – zabíjet.
Král shlížel na Thana, jako by nechtěl přijmout konec bitvy, ve které se osud přiklonil na Thanovu stranu. Napětí mezi nimi bylo téměř hmatatelné, všichni přihlížející v Aréně se vyhýbali tomu, aby vydali byť nejslabší zvuk. Král povstal ze svého trůnu, přistoupil k okraji plošiny a napřáhl ruku s palcem obráceným ke straně.
Několik úderů srdce zůstal stát a nakonec se zamračeným pohledem pozvedl palec vzhůru. Dav diváků propukl v nadšený potlesk.
Thanos tomu nemohl uvěřit. On i Ceres to přežili. Přežili!
Podíval se na Ceres, cítil, jak mu z vlasů odkapává pot přímo do obličeje. Pokývl na ni, a když se na něj nazpět usmála, bylo to, jako by jeho vítězství bylo dokonalé.
Ohromeně na ni hleděl. Několikrát mu zachránila život a udělala to způsobem, kterému nerozuměl.
Poprvé od doby, kdy se s ní setkal, se musel zamyslet.
Co byla zač?